Každodenní život v komunistickém Československu

Můj táta za jeho mládí bydlel na okraji města Brna. Nejprve mi povyprávěl, jak se bydlelo. Na vesnicích stále žilo ještě velké množství lidí, bydleli v rodinných domech, měli svoje zahrady a pole na nichž pěstovali ovoce a zeleninu. Mnozí z nich chovali i zvířata, byli tak potravinově nezávislí. Za to se s růstem průmyslové výroby řada lidí přestěhovala do měst, a tak se začalo s velikou výstavbou panelových domů a sídlišť. Stát se snažil získat byt pro každého pracujícího. Získání bytu však nebylo úplně jednoduché, existovali pořadníky, které často ovlivňovali osobní vazby a úplatky.

Dále mi vyprávěl o cestování, tady mi povídal o dopravě i cestování na dovolenou. Zejména pro studenty a pracující stát rozvíjel dopravní infrastrukturu, dalo se levně a výhodně cestovat městskou hromadnou dopravou, nebo vlaky. Kdo si něco našetřil mohl si i koupit auto, samozřejmě pouze tuzemské nebo sovětské výroby. Při jízdě na dovolenou se většina občanu musela spokojit s Českem nebo Slovenskem. Často se jezdívalo do kempů nebo do Tater na Slovensku. Lidé mohli využívat podnikové rekreační areály. Pouze výjimečně se dalo cestovat k moři, o volném cestování jako dnes si lidé mohli jenom nechat zdát.

Nakonec mi tatínek vyprávěl o tom, co se dalo dělat ve volném čase. Velmi významný byl sport, protože byl důležitým klíčem k tomu, aby se lid nepletl do politiky a raději trávil svůj čas v tělocvičnách. Podpora sportovních aktivit byla vysoká na všech úrovních a sportovat bylo možné takřka kdekoliv. Kulturní aktivitou byli ve městech i na vesnicích mnoho malých kin. Filmy nešli shlédnout na internetu, pouze v těchto kinech, i tak byly omezeny státní cenzurou. Dalším kulturním zážitkem bývala divadla nebo koncerty, umělci často dojížděli do menších sálů mest a vesnic.