Největší letadlo světa

Naděžda Stejskalová

Tiskem a v televizi proběhla zpráva: největší letadlo světa ve vzduchu Tisíc lidí na palubě už není směšná fantazie, která pobouřila před sto léty Wilbura Wrighta p=rvního letce, prognoza žurnalistického snílka na recepci k poctě prvních proletěných desítek kylometrů –kde jinde než ve vlasti Julia Verna.

Jestlipak si uvědomuje zdrcující většina lidí, kterým je létadlo nad  hlavou tak běžným zážitkem, že se po něm ani neohlédnou, jaká obrovská spousta práce na  od pracovišť vědců, přes štáby konstruktérů desítek oborů, přes  zkušebny jednotlivých systémů. K poslednímu šroubku, až k těm  kteří, už se tak málo podobají rukodělným pracovníkům z dob pradědů. V jejich rukou vystřídala kladiva , kleště a ušmudlané modráky tlačítka, klávesnice a obrazovky počítačů.  Kteří ruce a tělesnou sílu používali jen tam, kde počítače a jimi řízené roboty zatím neumějí.

Je to majestátný pohled na dílo lidských rukou a budilo by úctu lidí k sobě samým, kdyby  následující zprávy velmi rychle  nevyvedli posluchače či diváky z iluzí o pokroku lidstva.

Takže obr je ve vzduchu. Tím to končí? Omyl je to pouhý začátek. Než první cestující na první trati prvního seriového letadla usedne  do pohodlného křesla, uplyne čas nabitý zkouškami, testy,prověrkami, přípravou výroby, letovými i pozemními zkouškami.
  
A potom – to už je  celé ? Kde  že, nemluvím-li o legislativním zajištění všeho kolem mezinárodní letecké dopravy, výcvik posádek pořádku periodických prohlídek všech systémů, péče o pohodlí ( i žaludky) cestujících  jejich dopravu  na a i letiště, zůstává letado, které musí po stanovené trase z jednoho místa do jiného spolehlivě dopravit. Lidi i náklad  a to s  výjimkou extremních situací za každého počasí.

Kde jsou časy, kdy pilot ztratil orientaci, nasadil „železný kurs“ a přečetl na nejbližší železniční stanici  nápis a byl v obraze.. Kdy podle trati letu byly  vytipovány plochy pro nouzové přistání, kdy se bouřky a Vysočina oblétávaly, kdy telegrafista v letadle otáčel rámcovou  anténou a chytal nejsilnější signál rádiového majáku, aby pilotovi sdělil kam má letět.. Fotografie z té doby  ukazují avigační, zařízení velikosti kozího chlívku, později vyrostlo ve vysílací středisko za Jenčí. Když  začala  éra proudových letadel v dopravě. Ozvan se  rozhořčený hlas  jednoho z průkopníků letectví, který se toho dožil. Lord Brabazon  of Tara, jeden z prvních anglických pilotů., varoval důrazně, aby řízení letadel  letového provozu neustrnulo na metodách, které začaly ledadlům  o polovinu pomalejším, že situace vyžaduje revoluční řešení. A ono přišlo. Snad také díky tomu, že vojáci docenili možnosti, které nabízely nové systémy pro jejich účely – ostatně podstatná část nových metod spočívala  na radaru, který byl z počátku ryze vojenským vynálezem. A dnes jezdíte-li autobusem nebo autem do Prahy., nemohli jste si nevšimnout ohromné budovy. Ano tady je nástupce všech těch primitivních a pokročilejších metod řízení letového provozu Jen to, že pro letiště velikosti a významu Ruzyně je pro domov těchto zařízení potřeba doslova palác. A snad jen to. Že přes všechnu špičkovou techniku i tady je to člověk který je na konci toho fascinujícího řetězu elektrotechniky – letecký dispečer. Pojedete- li kolem uvědomte si, že kdesi v útrobách , té pěkné budovy  v zešeřelém sále sedí ti kteří v konečné fázi odpovídají za bezpečí tisíců lidí kdesi nad mraky.

                                                                                                  Jiří Pergl