Zážitky z války

Muži postříleni a ženy a děti odvezeny do koncentračních táborů. Pečkárna, Kounicové koleje. Výsadky ze západu i z východu Slovenské národní povstání, zachránilo Slováky před označením válečného zločince. Tím se Slovensko zařadilo mezi vítězné státy. 

Zažil jsem mnoho bombardování našich průmyslových závodů západním letectvem. Ti co  stříleli  do  vlaků,  byli  nazýváni Kotláři. Ještě před koncem války muselo mnoho mladých lidí na kopání zákopů. Já byl v Chodouni u Roudnice 4. května 1945 byly odstraňovány   německé nápisy to už   bylo cítit, že se něco děje.

5. května  vypuklo  Pražské povstání, rozhlas volal o pomoc. Všechno se rozprchlo, někteří lidé jeli vlakem do Prahy. Já šel babičce do Dobřině a  7.května  jsem jel na kole  do  Stehelčevse. Potkával jsem kolony Němců kteří se vraceli do Reichu Snažili se dostat co nejrychleji na západ aby nepadli Rusům  do  ruky. 8. května  1945 se objevili dvě auta průzkumu USA. Přijeli od Kralup a mluvili dobře česky. Na ustupující Němce se střílelo od  Okoře 9. Května projel první  sled Rudé armády. Odpoledne přijela od Kralup velká kolona Wehrmachtu. Vojáci seděli  na  nákladních autech  na bílých prostěradlech pod sebou  zbraně a střelivo. Po dohadech odzbrojení nám něco dali. Do toho najednou  přijela  Ruská armáda a Němce zajala a odsunuli z  hlavní  silnice.

Naší dobrovolnici hlídali pivovar, kde jsme  dříve  bydleli. 8.  května projeli  Vlasovci. Jeli na Prahu  a pak  k  Američanům. Občané  se  s nimi bavili. Jeli  ze  Slezska   kde 1. Divise  (Bugňačko). Bojovala proti Ruské armádě.  Vlasov a celá jeho armáda  byli zrádci vojenské přísahy Ta se hodnotí všem stejně. Část útvaru bojovala v Praze, ale pak před rudou armádou ujeli k Američanům. Ti je přijali, pak ustoupili dozadu a umožnili  Rudé armádě je zatknout. Válka v Čechách neskončila  jedenáctého,  ale dvanáctého v  MIlíně zničením  44  divize Püclera, který před tím vraždil v Praze.

Já jsem jel 18.kvetna 1945 do Dobřině, potkal kluky za zákopů a vstoupil dobrovolně  do československé armády. Jednalo se  o  civilní obranu, požadované cviky jsem znal ze Sokola, hlídal jsem zámek v Roudnici n/L. Plný sebraných kolaborantů, Němců, funkcionářů a jiných. Střežení  pracháren v  Krábčicích u Terezína. Po stráži pochodem zpět do Roudnice. Také jako čestná stráž  k  pohřbívání  občanů, kteří se vrátili z koncentračních táborů. Začátkem června nás rozdělili k různým útvarům. Kluci z okolí vesměs šli do Terezína., část do Ústí a Teplic a tím i na hranice. Ubytováni jsme byli ve škole v Ústí n/L.na náměstí pak v měšťance společně s vojáky. Kteří byli  v  československé  armádě  a nás cvičili. Do stráže jsme chodili do  Bukové do vojenských skladů v Krásném Březně. V  lihovaru a  cukrovaru. kam  se svážel  materiál   odevšad, zbraně,  výbušniny  i potraviny. (konservy). Za branou se nacházel muniční sklad.  Pod dozorem zde pracovali němečtí občané. Koncem července 1945 naše část roty byla při odsunu Němců na vesnici. Vrátili  jsme se na oběd, odpočinek, velká rána, poplach.

Běžíme do Krásného Března. Při sklepním skladu, stále něco vybuchuje a lítá do vzduchu od dráhy Jdeme pro kluky, ostatní vynášeli potraviny, hlavně pytle cukru. Strážný  který měl stanoviště vedle muničního skladu, stál za sloupkem trámu, tomu se nic nestalo. Sklady jsme střežili dále ze strany. Na konci léta jsme se rozdělili na různý útvary Na podzim roku 1945 jsem žádal do poddůstojnické školy. Ta byla v Ústí n/L., byl jsem během ní na lyžařském  výcviku. V roce 1946-47 jsem trochu běhal  za Sokol  Ústí .1947 jsem byl na aspirantské  škole v Litoměřicích jako instruktor. Z Milovic jsem šel na ministerstvo vnitra do Kutné Hory, zpět do  ČSLA československé lidové armády v roce 1962 do zálohy a  důchodu.

Jan Čmejla.