Havárie

Byl pozoruhodně málo poničený, zatímco při jiných havariích trosky zmizely komplektně pod zemí, navrch zůstalo pár plechů a od nuly do pěti metrů hloubky se nalézaly různé díly, nejhlouběji část motoru – litinový sběrač plynu a po cestě roztrhaný pilot.

Antalík havaroval proto, že jedna z hadic přivádějící paliva k tryskám se vyklikla ze šroubení a palivo stříkalo rovnou do kompresoru a odběrem topného vzduchu do kabiny. Katapultování byla jediná cesta k záchraně, přesto byl vyslýchán, jako kdyby byl vyskočil zdišperace. Seděli jsme  tu noc v hangáru a čekali. Už seděli všichni.  Inženýr pluku řekl, tak teď mu došlo palivo. Navigátor pluku ( vlastně letovod) kapitán Kožoušek  řekl, viděl jsem v jednu chvíli roj jisker na obzoru, jako od lokomotivy. Byla to vlastně tryzna za  - jenže za živého.

Bylo to asi ke druhé hodině – Antalík tady! Přijel na kole. Kdyby mi to někdo vyprávěl, neměl bych mnoho chuti mu to uvěřit. Antalík po vystřelení spadl do pole, kde oral jezeďák, (tehdy byla velká móda – noční orby). Místo toho, aby mu šel na pomoc, zastavil traktor a utíkal pryč, to proto, že se šířili pověsti o výsadcích disidentů ze západu.  Teprve na Antalíkovo volání odepnul pluh  Antalíka odvezl  do nemocnice v Lounech. Tam mu ošetřili obligátní zranění a poslali ho sanitkou na letiště. V hospodě zvané  “Na Koze“ stál před barákem zoufalý hostinský a čekal až někdo pojede kolem. Žena se chystala k porodu! Takže půjčil  Antalíkovi kolo a sanita odvezla hostinskou do porodnice. Antalík přivezl balík i s padákem na kole. Politruk, který byl po žloutence a nesměl pít, řekl, žloutenka, nežloutenka naliji se. Kluci ho přemluvili, aby neriskoval život pověřil radši je, že to rádi pro něj udělají, když jim na ten chlast dá. Hůře dopadl poručík Kolístko a po našem odchodu i velitel pluku major Šnobl.
 
Ing. Jiří  Pergl