Stalo se v jednom městě

Svoje významné místo mezi sobě  podobnými  ztratilo. Proč? Inu nepátrejme o příčinách, řekněme jen, že shodou nejrůznějších okolností zůstalo jaksi mimo. Mimo železnici, mimo významnější cesty. Tím ztratilo přitažlivost pro průmysl, pro velký obchod postupně jak doba tuto lidskou činnost preferovala i postavení ve správě země, i o sídla úřadů pomalu  přecházelo. Hrozilo mu,  že se přemění  v ospalé,, líné hnízdo.   

Když se země zmocnila  vláda která  naslouchala více těm, protřelejším, zdálo se, že naše město nic nezachrání. Už to dokonce nebylo ani město vzdor tomu, že jeho okolí mu zůstalo věrné, lidé sem rádi chodili. Nakupovat, prodávat, bavit se – kořínky byly natolik silné, že se nepodařilo je zcela přetrhat.

Pak přišlo něco, co dokonale změnilo situaci. Nemilovaná vláda zmizela s takovou rychlostí a tak snadno, že to bylo až neuvěřitelné. A bylo to brzy zřetelně vidět. Omšelé domy,  zanedbané ulice, neudržované veřejné stavby se postupně počaly měnit a vylouply se v dávné kráse. Lidé se otřepali a z lhostejných robotů se stávali opět hospodáři, sebevědomými pracovníky, které nebylo nutno  přivazovat k práci starými zákazy, příkazy a nedůstojnými odměnami. Po dlouhých létech si občané mohli vybrat ty, kterým svěřili starost o obecní věci. Čertovo kopýtko bylo v tom, že po  počátečním  nadšení, zájem o správu veřejných věcí upadl. Chudáci občané, vyvolení ke správě města! Byli terčem kritiky zprava i zleva. Kritizovali je Ti, kteří je do funkcí zvolili a ještě více ti, kterým bylo zatěžko vnucovat pár hodin na cestu k volebním urnám. Dostat občany k rozhodování i tam, kde to  zákon vyžaduje,  bylo velice obtížné. A tak řada  rozhodnutí  byla  kritizována až ve fázi, kdy stížnosti byly neúčinné.

Vraťme se k postavení města v dnešních dnech Původní hendikep  v nedostatku komunikací a proměna kdysi živého  města v klidné, nepříliš rušné sídlo se ukázalo ve světle uspěchané doby spíše jako přednost. Vlak už nebyl nejdůležitějším spojením.
                                                                                                   
                                                                                         Jiří Perg 2004