Vzpomínky mojí babičky

1955 Anna Fojtíková
Vybrala jsem si, že vyzpovídám moji babičku, která to neměla ve svém dětství ani životě vůbec jednoduché a musela čelit hodně překážkám a se vším se vypořádat. Je pro mě obrovskou inspirací a vzorem, jsem hrozně ráda, že ji ve svém životě mám. Když jsme dostali tento úkol hned jsem věděla, že se o to s ní chci podělit a na nějaké otázky se jí zeptat. Na některých otázkách jde poznat, že o svém dětství nemluví moc ráda.
Jaké jsi měla dětství ?
Bylo deset let po válce, moje dětství nebylo nic moc. Nebyly peníze, a když jsme měli mléko nebo vajíčka museli jsme všechno odevzdávat.
Jací byli tvoji rodiče ?
Maminka byla nemocná a všichni jsme to s ní prožívali, nechodila do práce a tatínek pracoval v zemědělství takže nevydělával moc peněz. Ke svým rodičům jsem moc blízko neměla vzpomínám si na Vánoce, které nebyly moc štastné, chodili jsme do kostela a zpívali jsme. Na stromku jsme měli jenom kostky cukru a dárky jsme nedostávali ani k narozeninám ani ke svátku.
Jak probíhal tvůj den ?
Ráno jsem šla do školy, kolikrát i bez svačiny v teplácích, pěšky do Kuželova do vedlejší dědiny. Jak nám skončilo vyučování tak jsem se vrátila pěšky domů, kde už na nás čekala práce, napást husy, napást kozy, nadělat futro pro krávu, nanosit vody pro krávu a musela jsem povinně chodit do kostela.
Do kostela jsme se mohli obléct do slušného oděvu.
Muselas vyrůstat se dvěma sestrama, jak jste spolu vycházely ?
Marie byla prvorozená a jak to tak bývá tatínek si na ní zakládal obecně ke svým dvěma sestrám měli pěknější vztah a já s něma moc času netrávila, jen když jsme šly spolu do kostela. Trávila jsem hodně času se svojí nejlepší kamarádkou, sestry byly na sebe i více podobné.
Jak to bylo s jídlem a stravováním ?
Moc jídla jsme neměli a maso jenom v neděli. Ve všední dny byly vdolky, fazolová polévka a namazaný chléb se sádlem.
Jaká byla tvoje první láska ?
Asi poprvé jsem se zamilovala v šesté třídě. Hodně kluků se mi líbilo, ale svého budoucího manžela jsem potkala ve svých 19 letech. O rok později následovala svatba a první miminko. Máme spolu tři děti a jsme spolu celkem 42 let.
Jaká byla tvoje nejhezčí nebo nejsmutnější vzpomínka z dětství ?
Moje nejhezčí vzpomínka byla asi, když jsme si s kamarádkou šily na panenky. Těch nejsmutnějších bylo o hodně více pamatuju si, když nám rodiče donesli dárky, ale dali je jenom mým sestrám a mně ne.
Na své děství vzpomínáš ráda ?
Ne moc ne. Vážím si toho, jaká je teď doba a co máme.