Milá Hano

Milá Hano
Milá Hano, přání se s věkem mění a to velmi. Mladé, dychtivé jsme vyskočili z lůžka vstříc novým dobrodružstvím, láskám. Věkem z postele neskáčeme, vstáváme rozvážně, úsporně. Někdo i ráno cvičí, toto mě celý život nepotkalo. Vlastně jen jednou. Na doporučení dcery jsem zahajila den cvičením s názvem Pět Tibeťanů. Už jsem nevstala, to ani rozvážně, skončila jsem s vertigem ( závratěmi) u nás na neurologii. Léta běží, já se snažím hovořit a domlouvat svému tělu. Zatím, ťukám na dřevo, zuby, kde se dá, aby tělo stále ještě chtělo... Jezdit na kole, běhat kolem pinpog. stolu s přáteli, aby toužilo ráno vyjít do zahrady bojovat s plevelem, aby hlava chtěla verše psát. Zatím se daří, klouby vržou, dřou, již nejsem ztepilé děvče, ale "děvče" krev a mlíko. Není nad dobré jídlo pití...
A láska, zůstala. Jen je někdy těžké ji ukočírovat, je také uondaná dlouhou cestou, má jinou podobu. Důležité je, že je.
Hani, přeji, žij dle svých představ a možností v tom novém roce 2025. No, Vám všem přeji, žijte, užívejte, jak jen to jde. Domlovejte, přemlouvejte své tělo, vstávajte rozvážně, pomalu, vítejte každé ráno, každý nový den. Na světě je tak krásně...

P.S.:Chystám třetí knihu veršů, až vyjdey podělím se s Vámi.

JAK JÁ MILUJI ŽIVOT
Miluji rozkvetlé růžové jabloně,
teď v únoru můžu o nich jen snít.
Miluji bílé květy třešní na jaře,
miluji šťavnatou jarní trávu,
miluji chudobky, jak něžně vystrkují hlavu,
miluji sněženky i petrklíč,
říká se, že právě on má od jara klíč.

Miluji stromy, můžou růst až do nebe,
miluju studánku a v ní vodu průzračnou,
miluji mořský příboj a racky nad hlavou,
miluji slunce, čím dál víc...
Miluji od každého trochu a ještě
nebe modré, teplý déšť a duhu.
Miluji život, miluji věčnost,
jsem moc zvědavá, kde setkáme se
lásko, ty a já...

To vše Vám přeje Vaše Aďka