Život mého tatínka v 70. letech

Škola
Škola dnes a dříve je dost rozdílná. Například všechny děti stejného ročníku chodili do jedné třídy, nebylo žádné 7. A nebo 4. C. Bylo dokonce jen 8 ročníků. Také se samozřejmě vyučovalo o komunismu, takže se například zpívali komunistické písně. Jako cizí jazyky se učila pouze ruština, která nikoho moc nebavila. Učitelé a učitelky byli často velmi přísní. Většina dětí taky chodilo do Pionýra nebo do Skautů, kde se učili různým dovednostem a jezdili například i na výlety a tábory. Tam se jezdilo na dva týdny a podle táty to bývala nejlepší část léta. Po škole děti chodívali často ven s kamarády a neseděli doma, jako spoustu dětí dnes. Ve volném čase v zimě se chodívalo bruslit nebo sáňkovat, za to v létě zase na kola nebo hrát fotbal. Párkrát se v zimě stalo, že byla škola kvůli sněhu na asi dva týdny zrušená, takže děti měli volno, ale samozřejmě museli i pomáhat doma, nebylo to, že by si jen dělali, co by se jim zachtělo.

Cestování
V 70. letech bylo cestování velmi omezené. Rodiny jezdívali hlavně po Československu. Dostat se do zahraničí nebylo vůbec jednoduché a ani levné. Aby člověk mohl cestovat potřeboval schválení o výjezdu z Československa, u kterého nebylo stoprocentní, že ho člověk dostane. Hranice byly dobře hlídané a proto dostat se přes ně bez povolení bylo nemožné.

Ještě bych zde chtěla poděkovat tatínkovi za jeho čas a ochotu se se mnou pobavit o jeho dětství.