Příběh mojí babičky

Moje babička Ludmila Novotná (rozená Kuklová) se narodila 2. 9. 1949 v Brně v Bystrci a v roce 1970 se poprvé potkala s mým dědou Janem Novotným. Bydlela spolu s rodiči Bedřichem a Ludmilou Kuklovými a sestrou Hanou v menším domě v Bystrci. V domě neměli vodu, a tak museli na pití donášet vodu z veřejné studny, na praní brali vodu z nedaleké kašny a umývali se dešťovou vodou shromážděnou v kotli. Elektřinu v domě měli, ale na určitou dobu se hromadně vypínala, tudíž měli vždy po ruce petrolejové lampy.

Babička byla jako malá stydlivá a velice hodná, a to i přesto že s rodiči nejezdila na žádné pořádné dovolené. Většinu letních prázdnin strávila v Ivanovicích, kde pomáhala babičce a starala se jí o dobytek, avšak kamarády tam také měla. Víkend, který byl v té době jen jednodenní, strávila doděláváním práce, která se přes týden nestihla udělat. Obecně babička rodičům pomáhala, jak jen mohla.

V mládí se nejvíce bavila čtením, které naprosto zbožňovala, dále hrozně ráda bruslila na zamrzlé řece a přehradě, i když neměla nejlepší vybavení, hrála různé hry jako třeba čáp ztratil čepičku, panáka, školku (hra se švihadly) a také chodila s kamarádkou do bývalé textilní továrny. Doma měli rádio, ve kterém se pouštěla nejčastěji dechová a lidová hudba a mluvený seriál Pučálkovic Amina nebo Hajaja (něco jako dnešní Večerníček). Televizi doma neměli, ještě když babička studovala na gymnáziu.

Babička také vzpomínala na to, jak v Bystrci byl jen jeden obchod, a to potraviny v něm lidé dostávali zabalené v papíru nebo si je brali v miskách. Na melouny, pomeranče a maso u řezníka se stála hodinová fronta. Rohlík v té době stál 30 Haléřů, a právě krajíc melounu si babička kupovala za 1Kč.

Základní školou prošla většinu času se samými jedničkami a obzvláště ji bavila matematika a fyzika kvůli skvělému učiteli Foltýnovi, kterého měl každý rád. Po základní škole se dostala na gymnázium SVVŠ Lerchova, které bylo tříleté a ani na něm si nevedla úplně špatně. Poté nastoupila na dvouletý abiturientský kurz obor RTG laborant, kde dost využila její oblíbenou fyziku.

V době ukončení jejího studia platil v Brně zákaz přijímání absolventů, tudíž noví absolventi museli nejdříve nastoupit mimo město Brno, protože museli jít na místa, o které nebyl zájem. Moje babička, avšak nastoupila do brněnské porodnice, jako uklízečka, což mohla a po půl roce práce, už nebyla absolvent, tudíž mohla jít kamkoliv, a nakonec si vybrala nemocnici v Tišnově, kde asi třičtvrtě roku pracovala už jako rentgenový laborant. Poté nastoupila do polikliniky OÚNZ Brno venkov - oddělení Trn, kde také pracovala jako rentgenový laborant, až do svých 50 let. Pro zajímavost uvádím, že tam měla kolegyni, která byla odsouzena v procesu s Miladou Horákovou a byla to skvělá žena, která vystudovala práva, která však nikdy nesměla vykonávat, titul JUDr. ji byl vrácen, až po revoluci. Babička od 50 let pracovala v KHS jako mikrobiologická laborantka, až do důchodu.