Radosti a strasti dětství bez otce s matkou učitelkou v socialistickém školství

Dětství bez otce. Něco, co si sama nedokážu vůbec představit. Moje babička to ale zažila a popovídala mi o tom. A prý „to nebylo až tak hrozné, jak se na první pohled může zdát.“

Když mojí babičce byly 3 roky a jejímu bratrovi 9, umřel jim tatínek. V tu dobu dostávala maminka jako samoživitelka 100 korun za každé dítě. Maminka byla učitelka. Učila velmi ráda, ale aby mohla učit dále, musela vstoupit do strany, i přes to, že celá rodina byla silně věřící. Učení ale nebyla její jediná práce. Vedla také městskou knihovnu, do které chodila hned po škole, tudíž byly děti většinou samy doma. A moji babičku měl na starost její starší bratr.

„Mé dětství s ním bylo radostné, ale velice rizikové“ vtipkuje babička. „Bratr měl totiž dobrodružnou povahu, jednu dobu chtěl být i kovbojem, a tak mě honil po zahradě a chytal do lasa.“ Babička zavzpomíná. „Anebo jsem si musela stoupnout k vratům a on se okolo mě učil házet nože.“ „A vždy, když matka zjistila, co mi prováděl, tak bratra ztřískala.“

S bratrem toho zažívali opravdu hodně. Často spolu chodili k tetě, se kterou se učili, nebo hráli hry. Nejraději prý kloboučku hop.

Ale babička s bratrem si také pořád jen nehráli, museli doma i pomáhat, nakupovat nebo uklízet. Nebo například o prázdninách spolu chodili na pole vázat snopy, protože matka byla astmatička, a tak na pole chodit nemohla.

Později se spolu přestěhovali do matčina rodiště. Bratr chodil už do deváté třídy a jezdil ráno s matkou do školy. A tak chodila babička ráno sama do školy na sedmou. V zimě každé ráno pomáhala uklízečce vymetat kamna ve všech třídách, aby se mohlo topit. Jelikož bývala ve škole brzo a žádné ostatní děti ve škole ještě nebyly, zkracovala si babička dlouhou chvíli čtením knížek. V jakékoli její volné chvíli si četla a to jí vydrželo až do teď. Odpoledne, po škole, chodila do družiny, protože matka s bratrem přijížděli až pozdě večer.

„Ale že bychom měli bídu, nebo něco, tak to ne, oba jsme byli při těle“ Zasmála se babička „Protože si matka právě všemi těmito akcemi mimo práci přivydělávala. Ale neměli jsme, na co si vzpomeneme, to teda ne.“ „Neměli jsme to, co ostatní děti.“

„Matka měla přísnou ruku, ale nikdy jsme jí to neměli za zlé a uznávali jsme, že byla sama a že bratr byl občas šílený.“ „ Starali jsme se o ni až do velmi pozdního věku.“