21. srpen

PŘÍBĚH MÉ BABIČKY MILADY MIKOVÉ Z ROKU 1968 A 1969

Psal se den 21. 8. 1968 a moji babičku o půl šesté ráno vzbudila její maminka, aby jí řekla, že Československo nečekaně napadla vojska Varšavské smlouvy. Obě z toho byly velice v šoku a smutné, ale když šla ten den babička do práce, zjistila tam, že všichni nemají stejné názory. Cestou z práce se však setkávala s velkými davy lidí, kteří protestovali proti nastalé situaci. Vláda Československa po chvíli odletěla do Moskvy na jednání, kde téměř všichni podepsali smlouvu, že souhlasí s trvalým umístěním vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. O rok později, dne 21. 8. 1969 v Brně bylo nečekaně živo. Uběhl přesně rok od napadení Československa vojsky Varšavské smlouvy, a v Brně probíhaly velké demonstrace. Moje babička, i přes protesty mého dědy, vyšla také do ulic. Náměstí Svobody bylo celé uzavřené, takže se dostala pouze na Moravské náměstí, kde už ale čekala nejen spousta dalších demonstrantů, ale i ozbrojení vojáci a milicionáři. Zpočátku byly demonstrace nenásilné, ale vše se změnilo, když byla před babiččinýma očima zastřelena osmnáctiletá Danuše Muzikářová. Potom se babička a ostatní demonstranti rozhodli, že to nenechají jen tak, a vzepřeli se protivníkům. Nakonec ale byli všichni, včetně mé babičky, zadrženi a odvezeni do Bohunic do věznice. Nikdo nevěděl, co se bude dít, dokud jim dozorci neřekli ať se v chodbě postaví čelem ke zdi. Probíhalo to tak, že za jejich zády pochodovali dozorci a v žádném případě se nesměli ohlédnout. Pokud tak někdo učinil, dostal od dozorců pořádnou ránu. Poté, co tam strávili nějaký čas, byli propuštěni domů, a babička, netušící, jak dlouho tam byla, šla pěšky domů. Tohle byl příběh o tom, jak moje babička prožívala 21. srpen roku 1968 a 1969.