Cestování mého dědy

Ačkoliv bylo cestování před okupací v roce 1968 snažší než během následné normalizace, tak ani v té době nebylo úplně obvyklé, aby se každé léto jelo na dovolenou do zahraničí, jako je tomu nyní. Turismus v té době vypadal dost odlišně. Svět nebyl tolik propojený, nebylo tolik informací, existovaly jen papírové mapy, a proto člověk musel mít hodně odvahy, aby do zahraničí vyjel.

Můj děda měl štěstí. Jeho rodiče odvahu a chuť cestovat měli, a tak se s nimi v druhé polovině 60. let podíval modrým Fordem Cortina i do Itálie a opakovaně do Rakouska. V té době bylo cestování do těchto zemí méně obvyklé, protože se mohlo volně cestovat pouze mezi tzv. spřátelenými státy. Na cestu do Jugoslávie, kam se děda s rodiči také vydal, bylo potřeba speciální povolení a na Západ se jezdilo buď s oficiální cestovní kanceláří nebo na tzv. devizový příslib, což bylo písemné povolení čerpat zahraniční měny potřebné na cestu. Získání takového příslibu bylo velmi náročné, mohlo trvat až roky a mnozí ho nedostali nikdy.

Když pak takový cestovatel vyrazil na dovolenou třeba do Itálie, mohl si všímat, jak je západní svět více rozvinutý, jak je všude čisto, jak jsou opravené cesty nebo jak jsou lidé hezky a jinak oblečení. Když byl děda v roce 1968 v Římě, mohli všude volně parkovat, a to i v centru okolo Kolosea. Také vsup do Kolosea či do Fora Romana a jiných památek byl zdarma, neprobíhaly žádné kontroly a nikde nebyly žádné fronty. Město nebylo přeplněné turisty ani auty, děda si mohl vše projít, aniž by ho někdo popoháněl nebo ho rušily davy.

Po nástupu normalizace bylo cestování na západ složitější, a proto se děda dalších 21 let do Říma nedostal. Když se tam před pár lety vypravil, byl překvapený, jak se tam vše změnilo. Autem se po Římě pohybovalo velmi obtížně, parkovat nebylo kde, pro vstup do památek musel mít rezervaci...

Vzhledem k tomu, že i já cestuji s rodiči, vím, jak může velký cestovní ruch zkazit jinak krásná místa a památky. Je mi trochu líto, že už nejspíš nikdy nezažiji cestování z dědova vyprávění.