Nečekaný zážitek

Psal se 21. srpen roku 1968. Mojí babičce Evě bylo v té době 16 let a její sestře Marii o tři roky méně. Jejich rodiče pracovali na MNV (Místní národní výbor), který pořádal různé zájezdy pro zaměstnance.

Dne 21.8. 1968 se pořádal zájezd do Prahy, do muzea a na památky. Odjezd byl brzy ráno. Po příjezdu do Prahy je překvapilo, že v ulicích byly tanky a stáli tam cizí vojáci. Vojáci si prý mysleli, že nás zachraňují. Lidé se snažili vojákům vysvětlit, že nás nezachraňují a snažili se domluvit, aby odjeli pryč, ale vojáci měli své rozkazy. Když skupina účastnící se zájezdu dorazila na Václavské náměstí, uviděla barikády a zaslechla střelbu. Lidé tam zmateně pobíhali. Vojáci stříleli na Národní muzeum. Vystrašení lidé se snažili dostat do přilehlých ulic. V jedné ulici ležel postřelený student. Moje babička viděla, jak na toho studenta pokládali vlajku Československa. Průvod dalších studentů nesl vlajku potřísněnou krví tohoto studenta ulicí. Zájezd se snažil co nejrychleji dostat k autobusu a odjet domů.

Všichni se v pořádku vrátili domů. Když babička přijela domů, její babička jí vyprávěla, jak ji ráno hledala její kamarádka a volala na ni, aby neodjížděli, protože už ráno z rozhlasu věděli, co se stalo. Že je obsadila vojska. Ale autobus se zájezdem odjel brzy ráno, než ji stihla kamarádka varovat. Babička pak kamarádku navštívila a vyprávěla jí, co všechno se jim přihodilo.