Strasti a slasti cestování ,,na západ“ za komunismu

Jednou večer jsme si s maminkou povídali o cestování a maminka zavzpomínala a rozpovídala se o útrapách i krásných zážitcích při cestování do západních zemí v době komunismu, když byla ještě dítě. Ptala jsem se maminky, jak moc bylo složité vycestovat za jejího dětství. Výhodu měli ti, kteří měli tu možnost tehdejší Československo reprezentovat. Například maminka zpívala ve známém dětském pěveckém sboru, se kterým často absolvovala mezinárodní soutěže po celé Evropě. Ani v jejím případě nebyla účast na zájezdu samozřejmá. Zájezdu předcházela tvrdá dřina, nejen ve školní dny, ale i o víkendech. Další podmínkou bylo také, že vycestovat nemohl ten, kdo měl v zahraničí příbuzenstvo nebo známosti. Z šedesáti pěti členů sboru se mohlo účastnit pouze třicet pět dětí. Těžko se všichni smiřovali s tím, že čtyři místa v autobusu dětem zabíral politický dozor, jehož úkolem bylo monitorovat a korigovat chování všech účastníků zájezdu. Cestou jim vyprávěli o utrpení vykořisťování lidí na západě, přičemž vykořisťovaný člověk znamenal zaměstnanec. Soukromý zaměstnavatel byl označován jak vykořisťovatel. Jakékoli pouliční umělce označovali za žebráka a všechny výhody kapitalismu byly překrouceny.

Když radostně poprvé přejížděli hranice a odpovídali máváním na usmívající se vojáky z NSR, vznikla z toho velká ostuda, a politickým dozorem jim bylo zakázáno reagovat. Příjemné zážitky na ně ale teprve čekaly.
Hned za hranicemi při první zastávce na čerpací stanici všem popadaly brady. Tolik zboží pohromadě v jedné prodejně ještě neviděli. Obdivovali čistotu a barevnost vesnic i měst, kterými projížděli. Vzhledem k tomu, že cílem zájezdu byla mezinárodní soutěž, nebylo umožněno trávit čas nakupováním. Dostali pouhé dvě hodiny, ve kterých mohli utratit kapesné a nakoupit dárečky pro celou rodinu. Vzhledem k množství zboží to ale pro nikoho nebyl problém. Autobus zastavil uprostřed velkého parkoviště a nákupní dobrodružství začalo. Popadli nákupní vozíky a třicet pět dětí sprintem utíkalo ke vchodu do nákupního centra, kde je čekal ráj. Uhodli byste, co bylo pro maminku nejvíce fascinující? Obchody s ovocem a zeleninou. Většinu druhů ovoce nikdo ani neznal a kiwi kupovali jako vzácnost pro své sourozence. Maminka vzpomínala i na konkrétní zboží jako je třeba Coca-Cola v plechovce, kterou vezla jako dárek své nejlepší kamarádce.
Každý den vystupovali na různých místech a sklízeli velký úspěch. Vyvrcholením zájezdu byla účast na mezinárodní soutěži v Belgii, kam se postupně přesunuli svým zastaralým a nemoderním autobusem, který se už v té době i v Československu viděl zřídka. Trošku se zastyděli z něj vystupovat, když kolem parkovaly moderní patrové autobusy jiných pěveckých sborů. Velkou satisfakcí jim byla výhra prvního místa v soutěži. Starý autobus už nikdo neřešil a hrdě do nej nastupovali.
Ze zájezdu si vždy maminka odnesla spoustu krásných zážitků, ale i přesto se vždy těšila domů, protože domov je jenom jeden.