Jak vnímali sametovou revoluci moji rodiče

V roce 1989, jakožto žáky teprve šesté třídy, moji rodiče i jejich spolužáci nevěděli skoro nic o tehdejší politice. „Sametovou revoluci jsme začali vnímat až několik dnů po 17.11. když někteří z našich spolužáků přišli do třídy a měli na sobě připnutou trikolóru.“ mi řekla máma. Ani tehdy však úplně nerozuměli, co se dělo. Ani když spolužáci začali vyvolávat hesla jako: „Tomáš Garrigue Masaryk!“ nebo „Havel na hrad!“ nechápali souvislosti.

V té době je ve škole v dějepise totiž učili jen o prezidentech od roku 1945 začínajících Klementem Gottwaldem. „Jediný kdo byl trošku v obraze byla spolužačka, jejíž rodiče byli divadelníci, takže patřili mezi tu společnost, která věděla, kdo je Václav Havel nebo znala pojmy jako je Charta 77.“ doplnila máma.

Velmi rychle se ve škole přestali učit ruštinu a začala výuka angličtiny. Jejich učitelé dějepisu a občanské výchovy najednou začali učit, že Československo vzniklo roku 1918 a prvním prezidentem byl Tomáš Garrigue Masaryk, co se událo za první republiky, co znamenají slova jako svoboda, demokracie a lidská práva. „Najednou už nebyla správná jenom komunistická strana a Československo neosvobodila po druhé světové válce Rudá armáda, ale i Američané. Takže bylo zajímavé jak náhle nás začali učit všechno jinak.“

Někteří jejich spolužáci chodili i na Náměstí Svobody cinkat klíčemi, ale ne protože by tomu rozuměli, že začíná svoboda, ale protože to dělali lidé okolo a jako náctiletí tomu ještě nerozuměli a považovali to spíš za zábavu než jako symbol demokracie.

Z neznámého divadelního dramatika Václava Havla se během pár týdnů stal první porevoluční prezident.