Středoškolská stávka v roce 1989

Maminka jezdila na ekonomickou školu do Veselí, kde většina kantorů velmi ctila socialistické řízení tehdejšího Československa. Její rodina však zastávala myšlenky spíše opačné, dětem rodiče vštěpovali, že dobré vzdělání jim snad jednou umožní cestovat do zahraničí a dělat zajímavou práci. Proto když se události v zemi začaly hýbat novým směrem, zajímala se mamka o připravované aktivity.

Toto ji umožňovali starší sestřenice a bratranci, kteří již studovali na vysokých školách v Brně a v Praze. Velmi brzy se k ní dostaly fotografie z pražské demonstrace. Dnes tyto události známe jako Sametovou revoluci, která odstartovala novodobé dějiny. A mimo jiné také věděla o připravovaných stávkách studentů středních a vysokých škol. Rozhodla se s dalšími brněnskými a ostravskými spolužačkami dát dohromady důležité informace ke stávce a vyžádat si na vedení školy možnost alespoň dvouhodinové stávky v podobě besedy v tělocvičně školy pro všechny studenty.

Přestože podpora v kantorském sboru byla jen velmi malá, studenti z různých pohnutek do stávky šli.
V daný den nanosili židličky do tělocvičny a pět odvážných studentek s mamkou vytvořilo nástěnky s fotografiemi z pražských událostí, ale také vyhledalo informace historické, a to jak z roku 1968, tak z roku 1948.

Když maminka mluvila o smutné události s Janem Palachem, přeřekla se a mylně řekla jméno Plachta, na toto zareagoval jeden z kantorů, který místo aby dívky podpořil, zesměšnil maminčinu chybu, bez ohledu na celé dlouhé vystoupení dívek před všemi studenty a pedagogickým sborem.

Tentýž učitel se později již v demokratickém Československu stal moderátorem televizních novin a následně mluvčím ministerstva zemědělství. Umíte si jistě představit, jakým zadosti učiněním pro moji maminku bylo, když dotyčný měl nějaký přebrept v celostátním vysílání. Zvlášť, když mnoho kantorů poslední ročník školy, i přes změnu státního zřízení, mamince pěkně ztížilo.