21. srpen ve vzpomínkách mého dědečka

V roce 1968 mu bylo 22 let a vzhledem k jeho věku měl převážně jiné zájmy než politiku. Přesto nešla zcela pominout atmosféra tohoto období.

V létě 1968 se jemu a jeho kamarádům podařilo zorganizovat autobusový zájezd do Bulharska do střediska Albena. Jejich parta se skládala z dvaceti stejně starých lidí. 15. srpna po dvoudenní cestě dorazili k moři. Všichni byli u moře poprvé.

20: srpna byli v krásném přírodním baru na pobřeží a po půlnoci jim číšník oznámil, že Československo obsahují Rusové. Dal jim klíče a řekl, ať zůstanou, jak dlouho budou chtít. Skončili kolem 10. hodiny ranní a po pláži pochodovali mezi udivenými návštěvníky pláže. Další zprávy se k nim nedostaly, telefony nefungovaly a v novinách toho moc nebylo. Za týden odjížděli domů, ale nikdo z nich nevěděl, co je čeká. První zastávka byla v Bukurešti, kde se o ně skvěle starali, ale žádné zprávy o situaci z domova neměli. Po dvou dnech odjeli do Rakouska do Vídně. Rakousko je pustilo přes hranice, přestože neměli řádné pasy, pouze platné pro socialistickou republiku. Zde je ubytovali ve sportovní hale a dostali kapesné 40 šilinků (zhruba na 2 párky) na den a zde již byly zprávy z Prahy konkrétně fotografie tanků a demonstrací. Bylo jim nabídnuto, že pokud se nechtějí vrátit, můžou odjet do Kanady nebo Austrálie. Z celého autobusu však nikdo tuto nabídku nevyužil. Na hranicích nebyl žádný problém a jelikož jeli do západních Čech, tak ani po cestě nenastaly žádné komplikace.

Okupační vojska byla již ve vojenských prostorech a v Chebu žádná nebyla. Po nástupu z dovolené to v továrně fungovalo zcela normálně, ale jak vypadala politická situace, to je již na obsáhlejší komentář.