Příběh mého dědy, jak prožíval okupovaní Rusy

Byl rok 1968 a můj děda se s rodinou chystali na nákup, když v tom se v rozhlasu ozvalo, že jsme byli napadeni Rusy. Všude byli vidět ruské helikoptéry, letadla a tanky. Lidé se museli schovávat, aby jim Rusové něco neudělali. Někteří lidi se snažili Rusům uškodit, a tak třeba otáčeli značky, aby je zmátli. Všude na zdi a na cesty lidé psali nápisy, aby tím vyjádřili svůj nesouhlas a že se jim to nelíbí (například psali nápisy jako soldat a Nataša).

Můj děda mi taky říkal, že jeden den v Kunovicích, nebo někde poblíž vystříleli školu a že jen tak bezdůvodně stříleli lidem do oken. Rusové všude rozhazovali letáky, že je přijeli osvobodit, ale přitom je jen okrádali a ubližovali jim. V Praze se hodně lidé bouřili a probíhaly tam protesty, při kterých bylo dost lidí zastřeleno. Lidé co byli proti tomu veřejně, tak byli omezováni nebo zavřeni.

Tak takhle můj děda prožil okupování Rusy.