Dětství mé maminky

Vzpomínka na druhou polovinu 20. století očima mé maminky:

"Dnes je všeho hodně, ale dříve to tak nebylo. Hlavně jídlo bylo na tom špatně, vůbec nebylo z čeho vybírat. Byla jedna šunka (50% masa a 50 % ani nevím čeho), salám Vysočina a mlíko se dávalo do pytlíků, a to, když někde prasklo tak všude bylo cítit, což byla určitě jedna z nejhorších vzpomínek. Banány a pomeranče bývaly taky jen o Vánocích. Proto jsem měla tak moc ráda, když nám posílali balíčky příbuzní (bratr od mojí babičky Němky) z tehdy západního Německa. Nikdy jsme to nesměli se sestrou nikomu říkat, protože moje maminka pracovala u vojáků. Pořád si ještě pamatuji, jak krásně ty balíčky voněly. Posílali v nich všechno možné třeba čokolády, ale ty dobré Ritter Sports, ne takové, jaké byly tady. Taky nám v nic posílali spoustu jiných sladkostí, a dokonce i barbíny to byla paráda, protože to žádné moje kamarádky neměly, tak mi záviděly.

Taky si pamatuji, jak to bylo s oblečením. Moje maminka byla švadlena, takže jsme měly vždycky dobré oblečení. S tím jsme neměli takový problém což bylo super, ale na rifle se stávaly hrozné fronty do Tuzexu, protože to bylo zboží dováženo ze západu. A navíc byly dlouhé fronty a někdy se na vás ani nedostalo.

No a s dovolenou to bylo taky složité. Hlavně dostat se někam k moři byl zázrak. Jednou jsme jeli na dovolenou do Maďarska k jezeru Balaton. To je něco jako Brněnská přehrada akorát několikrát větší. Když jsme tam přijeli tak jsem si myslela, že jsme u moře, protože jsem nemohla vidět na druhou stranu. Tak obrovské bylo a jako malou mě to úplně fascinovalo, protože nic takového jsem neviděla. A všem jsem říkala, že jsme jeli na dovolenou k moři."

Když mi tohle mamka vyprávěla, tak jsme se společně smály, ale jsem ráda že dnes je to tak jak to je.