Dětststí na vesnici 50. a 60. letech

Moje babička, Marie Dufková, roz. Hlaváčková, se narodila v roce 1950 v malé vesnici na Jižní Moravě. Vyprávěla mi o svém dětství na vesnici:

Pocházím ze zemědělské rodiny, dědeček (nar. 1898) byl z jedenácti dětí a byl sedlák. Choval koně a krávy, měl hospodářství, ale komunisté mu v padesátých letech sebrali zvířata a pole do JZD. Děda je sice potom chodil krmit, ale strašně ho to sebralo. Nikdy se s touto ztrátou nesmířil, což přispělo k jeho předčasné smrti.

Do školy jsem chodila v Kloboučkách u Bučovic, což je malá vesnice, ve které v té době žilo asi 300 obyvatel. Ve vesnici byl jediný telefon - v místní hospodě. Chodila jsem na základní školu přímo v naší vesnici do tzv. malotřídky, kde se 1., 3. a 5. třída učily společně. Učil nás „pan řídící“ a byl to vlastně jediný učitel a zároveň ředitel. V ročníku nás bylo třeba jenom 6, v ostatních ročnících bylo taky okolo šesti, měli jsme ale společnou třídu a pan řídící se chvilku věnoval nám, zadal nám nějaký úkol, pak se věnoval těm třeťákům, dal jim nějaký úkol a nakonec se věnoval páťákům. V Kloboučkách jsem chodila do školy až do páté třídy.
Neměli jsme domácí úkoly, místo toho jsme museli pomáhat doma se zvířaty.

Doma jsme chovali slepice, králíky a kozu a každý den, když jsme přišli ze školy, tak jsme se museli postarat o to, aby se zvířata nakrmila. Chodívali jsme na pampelišky pro králíky a já sama jsem při pěkném počasí chodila s kozou na pastvu. Moje babička měla husy a kačeny a ty jsme chodili jednou za čas koupat do rybníka, kterému jsme říkali broďák (byla to taková nádrž naplněná vodou). V zimě jsme na broďák chodili bruslit, a protože jsme neměli moc peněz, rodiče mi koupili brusle velikosti 38, do kterých jsem nikdy nedorostla.

A jak jsme trávili prázdniny? Na dovolené jsme byli s rodiči dvakrát, jednou v Jedovnicích pod stanem, a to nám propršela dovolená, takže jsme tam vydrželi tři dny a jeli jsme domů. A podruhé jsme byli s rodinou na chatě na Říčkách. Na prázdniny jsem většinou jezdila k příbuzným do Tlumačova nebo na pionýrské tábory, jinak jsem byla doma a pomáhala se zahradou a zvířaty. Moje maminka ale byla dvakrát s mým druhým bratrem v Bulharsku, protože měl astma. Dva roky po sobě s ním byla šest týdnů u moře.

Z vesnice jsme se odstěhovali v roce 1963, kdy můj nejmladší bratr zemřel na otravu muchomůrkou hlíznatou. Přestěhovali jsme se do blízkého města Ždánice, do malého panelového domu, a tím se náš život velmi změnil.

Podle vzpomínek babičky zapsala Tereza Kubáňová, Gymnázium Brno-Bystrc.