Zabíjačka, kterou (skoro) nikdo neochutnal

Budu Vám vyprávět prababiččinu příhodu, která se jí udála, když byla v podobném věku, jako teď já. Letos oslaví své 88. narozeniny, ovšem její paměť stále pracuje jako hodinky.
Celý děj se odehrává na Valašsku, kde se narodila a velkou část svého života zde prožila. S její rodinou bydleli velmi blízko hranic se Slovenskem. Tenkrát v jejich kraji byla bohužel velká chudoba. Velký byl ale i počet dětí, které její rodiče měli, a to 12. Neměli to tedy vůbec jednoduché.

Jejich maminka se každoročně účastnila vesnické zabíjačky. Na porážku vždy dorazil minimálně jeden člen každé rodiny z vesnice. Jeden rok ale bohužel onemocněla, tudíž na zabíjačku poslala svoji dceru, moji prababičku, Františku. Cesta do obce, kde se vše konalo, zahrnovala asi 5 kilometrů po silnici i lučních pahorcích. Musela vyjít ráno, aby to do pravého poledne stihla. Na cestu se s ní vydal pes jejich rodičů. Tenkrát prý bylo hezké počasí a cesta jí rychle ubíhala, takže zanedlouho dorazila do svého cíle. Zabíjačka proběhla tak, jak měla, dostala „výslužku“ a během odpoledne se vydala na cestu zpátky, k domovu.

Když jdete sami mezi valašskými kopci, tak si říkáte: „Co by se tak teď mohlo stát? Teď, za bílého dne?“ No, nemuselo by nic, bohužel zapomněla na fakt, že v tu dobu se po jejich regionu toulalo mnoho zdivočelých psů. Najednou uslyšela, jak kousek za jejími zády něco zavrčelo. Hrozně se lekla a začala se bát, jak o sebe, tak o svého mladého pejska. Pomalu se otočila, tak aby neudělala žádný prudký pohyb a spatřila dva metry před sebou velkého, slintajícího ovčáckého psa. Vypadal poněkud agresivně. Rozhodla se mu zkusit utéct, jenomže pes ji vždy dohnal. Pak jí došlo, že už dlouho drží ve své levé ruce několik kilo vepřového, krvavého masa. Kousek utrhla a zaběhlému psovi hodila. V mžiku odběhla pryč. Jenomže onen toulavý pes stále cítil „kořist“ a to na několik desítek metrů. Doběhl ji – ona mu hodila kus masa. Takhle se to neustále opakovalo, až jí nic nezbylo. Jakmile si pes všimnul, že už s sebou nic nemá, tak doznal, že už nejspíš nic nevybojuje. Prababička už to daleko domů neměla. Z polní cesty se napojila na klikatou silnici, po které došla až do Nedašova, do svého bydliště.

Když přišla domů, hned se jí ptali, kde to všechno, co měla dostat, má? Na to povídá: „Nic mi ze zabíjačky nezbylo, všechno jsem to naházela zlým psům, jinak by místo toho masa snědli mě!“
Teď, pokaždé když na tohle babička vzpomíná, tak se směje. Dnes jí to už přijde vtipné, ale chápu, že když situaci prožívala, tak se dokonce i bála.