Jak moji prarodiče prožívali příjezd ruských tanků v roce 1968

Vypráví Jiří Neužil

„Byli jsme mladí, měli jsme pětiletou dceru Pavlu - tvoji tetu. V té době tu bylo dost možností levné rekreace a my jsme je využívali. Byli jsme podnikové chatě na Vranovské přehradě. Bylo krásné počasí, denně jsme se koupali a užívali jsme dovolené. Byli jsme s přáteli a večer v prostorách chaty jsme poslouchali hudbu a tancovali. Odskakoval jsem na pokoj zkontrolovat Pavlu, zda je v pořádku. Tenkrát byl v oblibě tak zvaný rozhlas po drátě. Byl v každé domácnosti a na dovolené v každém pokoji. Ráno jsme si pustili „dráťák". Rozespalý jsem začal nadávat. Místo hudby vysílali blbou hru, jak podotkla babička, o tom, že byla naše země napadena vojsky Varšavské smlouvy. Vypnul jsem to. Když jsem vyšel z pokoje, byli tam uz naši přátelé a vše se vysvětlilo. Nebyla to hra, ale skutečnost. Babička začala propadat hysterii, že teď budeme muset všude mluvit rusky. Vrcholem bylo, když přímo na pláž přijel ruský obrněný transportér. Po chvilce odjel. Samozřejmě bylo po dovolené. Prijeli jsme podnikovým autobusem, ale teď nebyla naděje, že by nás odvezl. Kamarád sehnal dodávku, která nás odvezla zpět do Velkého Meziříčí. Jedna kuriózní vzpomínka - jeli jsme kolem kukuřičného pole, které bylo plné žampionů. Ač jsem vášnivý houbař, nenapadlo mě, abychom zastavili. Pak už bylo vsechno vzhůru nohama. Protesty, plakáty, manifestace. Můj veřejně projevovaný nesouhlas se později ve ztrátě zaměstnání - byl jsem doslova vyhozen z práce. Musel sem dojíždět na Rožínku, kde jsem 25 let pracoval jako provozní chemik. Pavla se kvuli mně nedostala ma vysokou školu. Ničeho ale nelituji. Jsem šťastný, že vy se budete mít lépe. Děda"

Tohle byl zážitek mého dědy a babičky z příjezdu ruských tanků toku 1968.