Jak moje babička přivítala příjezd ruských vojsk

Vypráví Jakub Bruzl

‚‚Tehdy mi bylo dvacet let, přišla jsem, jako každý den z noční směny dojdu do kuchyně a vidím mamku brečet. Sednu si za ní a zeptám se co se děje, ta mi řekla: “Táta šel na ryby a přijeli Rusi”. Chvilku tak sedím a zeptám se mamky jestli něco nepotřebuje, že půjdu nakoupit. Chleba řekla a stále brečela, jako by se jí zhroutil svět. Jdu do obchodu, vezmu chleba a protože se mi nechtěla stát fronta na to, co jsem chtěla já, vzala jsem dvě šampaňské. Na cestě domů potkám bratra, který je o rok starší a říkám mu ironicky, ať se těší domů, že je tam skvělá nálada. Přijdeme domů, mamka mu řekne to stejné a on odpoví, že to s tátou je pro něj novinka a o druhé informaci prý už ví. Mamka brečí v kuchyni, já s bratrem ve vedlejším pokoji popíjíme a najednou řekne: Hele ségra já je viděl na cestě domů, pojď dáme jim chleba vypadali hladově. Já vždycky chleba nosila koním do Černého Pole, tam ale měli nově zřízenou základnu Rusi, a tak jsme se s bratrem vydali na cestu. Když tam dojdeme, jsme schopni se s nimi normálně bavit, protože jsme se na škole rusky učili. Ale oni to nejsou vojáci, to byli vystrašení náctiletí kluci okolo šestnácti let. Oni netušili, proč je sem vzali. Prý dostali rozkaz a jeli, dezorientovaní a hladoví mladí kluci. Vypadali, že ti by ani mouše neublížili. S bratrem jsme jim dali chleba a vydali se domů. Chvíli potom, co dojdeme přijde táta a radostně prohlásí: Chytil jsem dva kapry dneska máme na večeři je. Mamka mu oznámí tu velkou novinu, ale on stále byl rád za ty kapry, že si ten den z toho nic nedělal, až v následujících dnech vypadal, že ho to zasáhlo. Navečeřeli jsme se, s bratrem jsme dopili šampaňské, mamka se k nám také přidala a táta se přejídal kaprem v kuchyni. Když si to tak vezmu nebyla jsem z toho zase tak rozhozená první dny, ale později jsem již pocítila tu změnu. Jako jednou, když jsem se musela v noci schovávat za popelnicemi, protože jsem nestihla dojít domů a rusové několik hodin v kuse stříleli do vzduchu, nakonec jsem se proplížila až domů okolo čtvrté hodiny raní.”

Takto zažila moje babička příjezd ruských tanků v šedesátém osmém.