Babiččino léto

Moje babička, Anna, se narodila v roce 1948 v malé vesnici v jižních Čechách. Její dětství bylo plné jednoduchých radostí a příběhů, které se předávaly z generace na generaci. Jeden z příběhů, který často vyprávěla, se odehrál na začátku 60. let, když jí bylo asi patnáct let.

Bylo to léto 1963, kdy babička Anna poprvé dostala možnost strávit prázdniny u své tety v Praze. Pro dívku z malé vesnice to byla neuvěřitelná příležitost. Cesta vlakem do hlavního města byla dlouhá, ale babička byla plná očekávání. Její teta, Marie, byla elegantní dáma, která pracovala jako sekretářka v jedné z pražských firem.

Když Anna dorazila do Prahy, byla ohromena rušným městem, vysokými budovami a množstvím lidí. Marie ji vzala na procházku po Karlově mostě, kde jí vyprávěla o historii města, a ukázala jí Pražský hrad, Staroměstské náměstí a mnoho dalších památek. Pro Annu to bylo jako ocitnout se v jiném světě.

Jedním z největších zážitků pro Annu byla návštěva Národního divadla. Teta Marie jí koupila lístky na balet "Louskáček". Anna nikdy předtím neviděla balet a byla naprosto okouzlená. Hudba, tanec a nádherné kostýmy ji úplně pohltily. Po představení se cítila, jako by se dotkla něčeho magického a krásného, co nikdy předtím nezažila.

Během svého pobytu v Praze se Anna také seznámila s několika tetinými přáteli, kteří jí vyprávěli o svých životech a práci ve městě. Tyto rozhovory v ní probudily touhu po vzdělání a poznání světa mimo hranice její vesnice. Byla odhodlaná, že se jednoho dne vrátí do Prahy jako studentka.

Když se po prázdninách vrátila domů, byla plná nadšení a inspirace. Začala se více věnovat studiu, zejména literatuře a dějepisu. Díky své píli se nakonec dostala na střední školu v nedalekém městě a později na univerzitu v Praze, kde studovala dějiny umění.

Babička Anna vždy říkala, že její první prázdniny v Praze byly zlomovým okamžikem v jejím životě. Naučily ji snít velké sny a pracovat tvrdě, aby je mohla uskutečnit.