Zdravotní horská dovolená
Šimon Pecka
10.6.2024
Moje maminka své dětství prožila se svou mladší sestrou a rodiči v Ostravě. Maminčina sestra byla velmi náchylná na průduškové nemoci, což způsobovalo neustálé návštěvy u pediatra. A právě na jedné takové návštěvě bylo mé babičce doporučeno strávit o prázdninách dovolenou v čistém horském prostředí s celou rodinou.
Na rodinné poradě se nabídl švagr od dědečkova bratra, že by jim mohl jako lesník zařídit dvoutýdenní pobyt na myslivecké chatě uprostřed Nízkých Tater mimo civilizaci. A tak když nadešel čas prázdnin, vyrazilo se za překvapením.
Cestou bylo doporučeno nakoupit zásoby jídla minimálně na týden, protože k chatě se jede pět kilometrů dlouhou neupravenou lesní cestou s prudkým stoupáním a tehdejší auto s tím bude mít co dělat. Ačkoliv byl dědeček dobrý řidič, prohlásil, že po takové cestě by opravdu nechtěl jezdit každý den.
Les houstnul, nikde nic, a najednou chata, která rozhodně nevypadala jako dnešní standard. Před vstupem byla malá ohrazená veranda, prý kvůli divoké zvěři. Po vstupu se ocitli v předsíni s dřevěným schodištěm do podkroví, kde se spalo na matracích, dále se vešlo do obývací místnosti s kuchyňkou s vařičem na propan-butan a lavorem na umývání nádobí. Za kuchyňkou byla spíž, která ovšem nebyla úplně bezpečná, protože se v ní objevovaly myši. Co se záchodu týče, byla k dispozici suchá latrína v lese 30 metrů od chaty. A koupelna? Potok s krásně čistou ledovou vodou tekoucí vedle chaty musel stačit. Ten se zároveň používal jako lednice. V chatě totiž nebyla zavedena ani elektřina, ani voda. Svítilo se petrolejkami nebo kapesními svítilnami.
Dny trávili vycházkami po okolí, sběrem malin, borůvek či hub, večery si krátili hraním deskových a jiných her. Spojení se světem zajištovalo malé tranzistorové rádio s mizerným poslechem.
O zpestření pobytu se postarali místní živočichové. Ať už myši, které škodily babičce v komoře nebo liška, která dvakrát ukradla maso chladící se v potoce. O rušení nočního klidu se postaral plch lesní. Nejdříve ho chtěli chytit, ale když na nej posvítili baterkou a uviděli jaké je to krásné zvířátko, smířili se s jeho přítomností. Zajímavé bylo i pozorování motýlů, kteří byli velice krotcí. Sedali ke kapkám vody i na těle a nasávali je sosáčkem.
„Nebyla to dovolená v pěti hvězdičkovém hotelu, ale přesto na ni máme nezapomenutelné vzpomínky. Takové jaké jsme už nikdy jindy nezažili.“, řiká babička vzpomínající na bezva dovolenou.