Babiččino dětství

Požádal jsem svoji babičku, aby mi povyprávěla o svém dětství. Jaké vlastně bylo v hluboké totalitě 60.let 20.století, čím se tehdy děti bavily, jak si hrály, co rády dělaly a jak se tehdy žilo. Babička tedy začala se svým vyprávěním.<br /> Samozřejmě, tak jako dnešní děti, tak i tehdejší měly nejraději prázdniny. Babička spolu se svojí&nbsp;rodinou jezdívala strašně ráda každé letní prázdniny na chalupu ve Starém Svojanově, nedaleko měst Svojanov a Polička. Babiččina rodina byla celkem dost početná (babička tehdy měla celkem 10 sourozenců).<br /> <br /> Starý Svojanov byl vždy vyhlášenou borůvkářskou oblastí. Všude kolem něj byly lesy plné borůvek. Všechny děti tedy každé ráno &bdquo;vyfasovaly&ldquo; oprýskané plechové konvičky a vyrazily do okolních lesů sbírat borůvky. K&nbsp;obědu se vždycky vracely unavené a špinavé od borůvek. Velmi často se stávalo, že se jim konvičky v&nbsp;lese vysypaly a sbírání začalo nanovo. Je pravda, že někdy už jim to stálé sbírání lezlo krkem, ale domácím borůvkovým knedlíkům, které byly tehdy vzácné, přesto nikdo z&nbsp;nich neodolal.<br /> V&nbsp;chalupě tehdy ještě nebyla zavedená voda, ani studená, natož pak teplá. Muselo se pro ni chodit s&nbsp;konvemi do blízkého potoka. Nebyla to úplně snadná a lehká práce. Potok byl z&nbsp;kopce a vedla k&nbsp;němu jenom úzká vyšlapaná cestička. Jít k&nbsp;němu dolů s&nbsp;prázdnou konví byla celkem hračka, ale zpět do kopce, už s plnou konví vody, byla docela dřina. Přesto se všechny děti předháněly, kdo jich donese více. Voda se potom vždy ohřívala ve velkých hrncích na obrovských hliněných kamnech v&nbsp;kuchyni, aby se mohli všichni vykoupat. V&nbsp;kamnech se tehdy topilo dřevem, které krásně vonělo po celé chalupě.<br /> <br /> Největší zábavou pro moji babičku a její sourozence bylo chození na místní &bdquo;koupaliště&ldquo;. Nebylo to vlastně tak úplně koupaliště, ale dvě staré obdélníkové hasičské nádrže, pamatující ještě 1. republiku. Úplně ale stačily. U nich stála stará zrezivělá houpačka a kolotoč, který při otáčení příšerně vrzal.<br /> <br /> Další velkou zábavou bylo ranní chození pro pečivo do místního pojízdného koloniálu. Chléb, housky i mléko se musely vždy pravidelně objednávat den předem, stála se na ně dlouhá fronta a mohlo se jich nakoupit pouze omezené množství. Děti vyfasovali obrovskou nákupní tašku a střídaly se v&nbsp;chození na nákupy.<br /> <br /> Podle babičky se vlastně téměř na vše stály fronty. Byl velký nedostatek potravin i jiných věcí. Také se nikam moc nemohlo cestovat. Přesto ale dobu svého dětství a vzpomínky na letní prázdniny ve Starém Svojanově považuje za nejkrásnější. S láskou na tuto dobu vzpomíná a má ji usazenou hluboko ve svém srdci. Hlavně proto, že v&nbsp;ní žili ještě lidé, kteří už dnes nežijí, jako třeba babiččini rodiče a někteří z&nbsp;jejích sourozenců.<br /> <br /> Takové tedy bylo dětství mojí babičky v&nbsp;době hluboké totality, v&nbsp;době bez mobilních telefonů, počítačů a jiných vymožeností. V&nbsp;době nesvobody, ale v&nbsp;době, kdy děti ještě většinu svého volného času trávily na čerstvém vzduchu a v&nbsp;přírodě.<br /> <br />