Co také lze nečekaně prožít o dovolené v cizině.
Anglie
Od dětství se mi líbila angličtina a postupně jsem se začala o Anglii (Velkou Británii) zajímat. I když jsem později vystudovala na vysoké škole ruštinu a němčinu, zůstala Anglie po celý život mojí srdeční záležitostí. Proto jsem se tam vydala před několika lety na poznávací zájezd. Jeli jsme autobusem a trajektem přes La Manche. Ve větrném počasí jsem stála na palubě, dívala se do zvedajících se vln a užívala si nádherný pocit volnosti. Pak jsem uviděla proslulé bílé útesy doverské. Naše první zastávka na cestě z Doveru byla v Canterbury, kde se nachází jedna z nejstarších a nejkrásnějších katedrál v Anglii. Vystoupila jsem z autobusu a pocítila něco, co v cizině nikdy předtím. Údiv, úlevu, štěstí, pocit něčeho blízkého… - těžko to popsat. A řekla jsem si: „Já jsem tady“. Bylo to něco zcela jiného než třeba v Německu, kde jsem se cítila jistá díky znalosti jazyka, nebo v Itálii, kde jsem se v úžasu dívala na památky římské kultury. Když jsem to později vyprávěla kamarádce, jejíž manžel je shodou okolností Angličan, řekla mi: „Vrátila ses“. Věřím tomu, že jsem v minulém životě v Anglii žila.
Rakousko
Během poznávacího zájezdu do Rakouska a Švýcarska jsme zajeli do rakouských Alp podívat se na Krimmelské vodopády, nejvyšší v Evropě. Zatímco ostatní se šplhali po cestičce do kopce k jejich horní části, já jsem zůstala stát na výběžku jen několik metrů nad místem jejich dopadu. Nikdo vedle mne nebyl, nerušily mne hlasy lidí, slyšela jsem pouze shora se řítící masu vody. Pozorovala jsem ji v tichém úžasu. Pak jsem se podívala až nahoru k vodopádům, tam, kde se z mého pohledu setkávaly s modrým nebem. Spatřila jsem jakousi zář a pocítila, že existuje něco, co mne přesahuje, něco nádherného, bezpečného, že nemá cenu trápit se kvůli maličkostem, že život je krásný. Tu chvíli mám už navždy uschovanou v duši a někdy, když je mi smutno nebo mám starosti, si ji vybavuji.
Německo
Byla jsem s přáteli na návštěvě u známých v Hesensku. Cílem jednoho našeho výletu byl Saalburg, rekonstruovaná vojenská pevnost, která střežila část Limes, tj. hranice někdejší Římské říše, v pohoří Taunus. Uvnitř hradeb pevnosti se nachází několik budov, které sloužily k různým účelům. V hlavní z nich je muzeum, poskytující přehledné informace o životě tehdejších Římanů v pevnosti i mimo ni, o vojenských taženích Římanů Evropou
, způsobech zásobování římských vojáků aj. Před branami pevnosti jsou trávou a mechem zarostlé pozůstatky vesnice, v níž žili řemeslníci, kuchařky a další Římané, kteří vytvářeli vojákům potřebné zázemí. Celý komplex je nesmírně působivý.
Byli jsme již na odchodu. Opřela jsem se dlaněmi o kameny, za nimiž kdysi dávno žili lidé, a zavřela jsem oči. Pocítila jsem, jak mými napjatými pažemi proudí tisíciletá minulost, intenzivně jsem vnímala staletí, jimiž prošla Evropa od dob Římanů po dnešek, a cítila jsem se součástí toho všeho. Byla bych tak vydržela stát asi ještě dlouho, musela jsem ale vyslyšet volání ostatních a vydat se za nimi.
Ke svému textu připojuji čtyři obrázky – první dva jsou pohledy: Krimmelské vodopády a katedrála v Canterbury, druhé dva jsou fotografie: hlavní vchod do pevnosti a pohled z ní na zbytky vesnice.