Prázdniny v 70. letech

Babi, jaké byly prázdniny na horách v sedmdesátých letech?
Popravdě, byly kouzelné, pořád jsme byli na horách. I když byla sedmdesátá léta poznamenaná normalizací a politickým tlakem, na horách jsme to tolik nevnímali. Tam, v odlehlých oblastech, jsme měli pocit větší svobody. Politika pro nás byla něco vzdáleného, co se nás netýkalo.
A co jste tam vlastně dělali?
Hlavní zábavou byly dlouhé túry po horách a koupání v jezerech, která byla tehdy nádherně čistá. Měli jsme chatu vysoko na kopci, kam se autem nedalo dojet. Všechna zavazadla jsme museli vynést pěšky. Byla to pořádná dřina, ale nikomu to nevadilo.
Chodili jste tam i pracovat?
Ano, i malé děti si tehdy přivydělávaly. Chodili jsme na brigády k místním sedlákům. Pomáhali jsme s lehčími pracemi, třeba házet seno nebo sbírat brambory. Většina peněz, které jsme si vydělali, šla na pomoc rodině. Bylo to normální, nikdo se nad tím nepozastavoval.
A co zábava, jak jste se bavili?
Po práci jsme si často sedli kolem ohně, zpívali písničky a vyprávěli si příběhy. Nebylo tam tolik rozptýlení jako dnes – žádná televize, žádné telefony. Ale o to víc jsme si užívali společný čas.
Máš nějakou zábavnou historku z té doby?
Jé, těch bylo! Pamatuju si, jak jsme jednou šli na túru a ztratili se. Měli jsme s sebou jen starou mapu a kompas, ale nakonec jsme dorazili zpátky na chatu úplně vyčerpaní a hladoví.
A jak jste tam bydleli?
Chata byla jednoduchá, bez tekoucí vody a elektřiny. Vodu jsme nosili z potoka a večer svítili petrolejkami. Ale mělo to své kouzlo.
Byla jsi tam šťastná?
Byla. Na ty prázdniny nikdy nezapomenu. Ta svoboda, čistý vzduch, klid a krásná příroda... To bylo něco, co v dnešním uspěchaném světě jen tak nenajdeš.