Střípky z mládí

Jsi ráda, že máš 8 sourozenců? Jaké bylo dospívání bez maminky?

Jsem ráda za to, že nás tolik je. Od rána do večera jsme byli venku. Dřív byl úplně třpytivý sníh a pořád jsme se střídali na saních a pamatuju si, že jednou jsem se učila bruslit a spadla jsem do zamrzlého rybníka a sestra mě musela vytáhnout. Chodívala jsem do školky pro mého mladšího bráchu a když mi učitelka řekla že snědl všechno jídlo, tak bratr vždycky zahulákal: “A já su král!!”. No, a jednou jsme šli z té školky a byla obrovská bouřka a já neměla deštník, tak jsem vzala bráchu za ruku a utíkali jsme domů. Táta nám doma pak nadával že proč jsme se někam neschovali a že budeme nemocní a kdesi cosi. Taky jsmě chodili krást třešně na pole kde bylo JZD. Táta, ten byl pěstitel jak blázen, měli jsme krásnou zahradu. On uměl všechno, byl stolař a taky se moc dobře vyznal v houbách a ve zvířatech. Doteď se se sourozenci navštěvujeme a mám je moc ráda.

Dospívání bez maminky bylo kruté. Ona byla strašně hodná. Zemřela, když mi bylo 12 let a musela se o nás starat naše starší sestra a taky tety se o nás staraly. Občas jsme jezdili za tetou a strýcem, a když mě teta s sebou vzala nakupovat, tak jsem jí do košíku naházela sladkosti a ona je dala zpátky a já je tam zase dala, takže mi to musela koupit. Vychovávali jsme se v podstatě navzájem, naučila jsem se podle ostatních vařit, prát, žehlit,...

Kolik ti bylo, když ses poprvé vdala? Chtěla jsi to takhle?

První svatbu jsem měla v devatenácti. Ano, chtěla. Takhle to bylo, a tak to fungovalo a byla jsem hodně zamilovaná. Měli jsme se dobře, protože rodiče od manžela nám finančně pomáhali a byli moc hodní. Byli pro mě jako druzí rodiče. Pak se mi ve dvaceti letech narodil syn a za 11 měsíců druhý.

Často jsi mi povídala o chatě v Rozdrojovicích...

No tam to bylo úžasný, vždycky jsme se sešli jako celá rodina skoro každý víkend. Vždy tam každý donesl nějaké maso a opékali jsme si ho u ohniště. Kolikrát jsme šli na přehradu nebo do obory, i hříbky jsme sbírali. Na tu chatu mám strašně dobré vzpomínky.

Často jste jezdili s autem na výlety, že?

Jo, mám fotku s klukama u auta, když jsme zrovna stanovali na Hluboké. Pamatuju si, že jsme měli stan tam u jezírka, a musela jsem jít kousek do města klukům koupit svetry, protože tam byla strašná zima. Pamatuju si, že v Senci na Slovensku se syn naučil plavat pod vodou.

No a na cestování do zahraničí jsi musela mít peníze. Dřív kontrolovali, jestli máš dost peněz, abys tam vůbec mohla přežít. Poprvé v zahraničí jsem byla v Řecku. Hodně jsem jezdila se švagrovou do Itálie a do tehdejší Jugoslávie. Jsem moc ráda, že jsem měla tu příležitost takhle jezdit na různé výlety.