Pomník Václava Beneše Třebízského

Václav Beneš Třebízský se narodil 27. února 1849 v Třebízi v rodině krejčího. Studoval ve Slaném a Praze. V roce 1875 byl vysvěcen na kněze. Onemocněl tuberkulózou a zemřel 20. června 1884 v Mariánských Lázních. Pohřebního průvodu se účastnilo velké množství lidí, rakev pak byla odvezena do Prahy na vyšehradský hřbitov. Na hrobě stojí socha od Františka Bílka nazvaná Žal. V obci spisovatele připomíná rodný domek a pomník na skále nad vsí.

Rodný domek V. Beneše Třebízského čp. 19 je majetkem obce, ale Národopisné muzeum Slánska ve Třebízi ho zařadilo do prohlídkové trasy. Na památník spisovatele byl upraven již v roce 1904 při 20. výročí úmrtí spisovatele.

Václav Baňka byl významným statkářem. Narodil se v Třebízi v domě č. 10. Rodině patřil ještě statek č. 8. K tomu přikoupil v roce, kdy se oženil statek č. 4, ten ale v roce 1884 prodal a zakoupil neorenesanční mlýn a statek ve Slaném U Brodu. Angažoval se v kulturním a hospodářském a politickém dění na Slánsku. Byl v předsednictvu několika firem.

V roce 2020 poskytli jeho potomci kopii jeho Kroniky, ve které kromě údajů o hospodaření najdeme i některé vzpomínky na historické události té doby. Mimo jiné pan Baňka popsal i odhalení sochy Václava Beneše Třebízského ve Třebízi:

V roce 1892 byl na stráni nad Třebízí odhalen z iniciativy Spolku Beneše-Třebízského ve Třebízi, založeného v roce 1885, spisovateli pomník.

V zápisech Kroniky Václava Baňky je uvedeno, že sochu převzali v Praze 24. července 1892 předseda spolku Václav Baňka, jednatel Alois Čejka a pokladník M. Šubrt u firmy bratranců Ducháčkových. Autory sochy byli Antonín Procházka a František Hergessel.

Podstavec pro sochu převáželo v neděli 31. července z dráhy ve Slaném do Třebíze na valníku 7 párů koní. Vážil 100q. „Když jsme přijeli s pomníkem na místo, v Třebízi na stráň, přišel velký mrak, bouře, vítr, déšť, kroupy, blesk a hřmění. Dne 7. srpna jsme vezli z dráhy v Slaném do Třebíze pomník Benešův, sochu, z kamene velmi dobře provedenou podobu Benešovu. Pomník vezli jsme na okrášleném, prapory a chvojí vyzdobeném valníku. Byla neděle, den byl velmi pěkný, jasný teplý, průvod doprovázelo množství lidí.“

Slavnostně odhalen byl v neděli 14. srpna 1892 na stráni nad Třebízí za velkého počtu diváků. „Přítomno bylo 10-12 tisíc lidí, přes 30 spolků. Den byl velmi pěkný, sice parný a pod mraky. Slavnostní průvod zahájilo banderium (čtvercový prapor většího vojenského seskupení, v čele s králem, knížetem nebo velmožem) z okolí. Řadil se na kraji obce od čp. 8 a 10. Za zvuků hornické kapely z Libušína procházel obcí až na stráň, kde ho z tribuny uvítal předseda spolku Václav Baňka s jednatelem spolku Aloisem Čejkou a pomník odevzdal představiteli obce Antonínu Podolskému. Velmi zdařilou slavnostní řeč přednesl učitel Václav Štech ze Slaného.

Náves byla vyzdobena chvojím, prapory a rozličnými nápisy a po obci kudy se průvod ubíral, bylo umístěno 5 slavnostních stánků. Průvod procházel za hřmění moždířů na Drahách u kříže. Odpoledne byla zahradní zábava v zahradě pana M. Šreboty, kde byl i společný banket, který obstarával hoteliér ze Střelnice ve Slaném, kuchyň měl zřízenu v sušárně pana Cifky. Uprostřed zahrady byl zřízen velký altán, kde hudba hrála, po straně byl z prken zřízen parket, kde se tančilo. Po zahradě byly zřízeny stánky pro 5 hostinských. Za vstup do zahrady a pamětní mince se vybralo 750 zlatých, čímž byl celý podnik finančně zabezpečen. Zaplať Bůh! Dalo to ohromné práce a starostí tak, že jsem někdy nevěděl, kde mi hlava stojí.“

Na odhalení pomníku vzpomínal rovněž slánský rodák František Procházka, který se úspěšně angažoval v českém peněžnictví. Slánské muzeum získalo z pozůstalosti kopii jeho vzpomínek na rodné město. V ní najdeme záznam jeho účasti na slavnosti:

„Slavnost odhalení pomníku Václava Beneše Třebízského se konala 14. srpna 1892 v Třebízi, a pamatuji si, že jsme tam juchali za krásného počasí s Rudolfem Urbánkem (Prof. PhDr. Rudolf Urbánek, DrSc - český historik a první profesor československých dějin na Masarykově univerzitě v Brně). Třebíz byla vyzdobena do nejmenšího domku, hlavní cesty byly překlenuty slavnostními bránami se znaky koruny české, hesly a nápisy děl Benešových. Rodný domek jeho byl ozdoben prapory, chvojím a nápisem: ‚Skromná chýše – chlouba naše.‘ Od rána hrnulo se do Třebíze ze všech stran po silnicích, cestách a stezkách množství lidí a od Klobuk přibyl s hudbou k 11. hodině průvod, v jehož čele bylo rolnické banderium, sokolské jednoty, slánští ostrostřelci, vojenští vysloužilci, hasiči, spolek slaňáků z Prahy, spolek dělníků – barvířů koží z Prahy, spolek pekařských a mlynářských dělníků ze Slaného, pěvecký spolek ‚Dalibor‘ ze Slaného, všechno s prapory a družičkami nesoucími štítky a s nápisy děl Benešových, dámský spolek ‚Vesna‘ ze Železného Brodu, akademikové ze Slaného a Loun, deputace četných jiných spolků, obecních výborů z Třebíze, Klobuk, Budihostic, Kmetiněvse, deputace městské rady ve Slaném, Lounech, Kladna, okresní starosta Hlaváček ze Slaného, okresní starosta Říha z Loun, zemský poslanec Janda z Budihostic a Jindřich z Citolib, deputace spolku ‚Máj‘ a výbor pro zbudování pomníku Václavu Beneši Třebízskému. Průvod došel o 11. hodině dopoledne k pomníku postavenému na skalách za vsí, kde Beneš tak rád sníval, spolky se seřadily, obecenstvo, v počtu jistě 10 000 osob, ztichlo a po uvítání hostí Václavem Baňkou, slánský ‚Dalibor‘ řízený dominikánem Šťastným zapěl Smetanovo ‚Věno.‘

Slavnostním řečníkem byl 32letý Václav Štech. Pak spadla rouška ze sochy, zapěna hymna ‚Kde domov můj‘ a provolána sláva.“

Odhalení sochy se účastnili kromě tří okresních starostů, rovněž slánský purkmistr Antonín Prügl s náměstkem, z Loun Petr Pavel Hilbert, starosta Nového Strašecí a několik poslanců.

V Kronice Václava Baňky je také popsáno otevření muzea v rodném domku Václava Beneše Třebízského: „Dne 26. června 1904 jsme jeli všichni (dcera Vilemína, její manžel Karel a syn Karlíček) ve dvou kočárech do Třebíze, kde byla slavnost 20. výročí úmrtí V. Beneše Třebízského a otevření muzea památek v jeho rodném domě. Měli jsme pěkný výlet, neb byl velmi pěkný den a dobře jsme se bavili.“

Za odbornou spolupráci děkuji paní Boženě Frankové a výběr fotografií z depozitáře muzea paní Ivě Hušákové.
Blažena Hrabánková