Pplk. v zál. Antonín Potecký se narodil ve Zvoleněvsi na Slánsku. Od roku 1953 až do odchodu do důchodu v roce 1989 působil v Československé armádě jako letecký mechanik. V roce 2000 obdržel od Slovenské republiky odznak a diplom „Zasloužilý technik letectva“. Jako amatérský historik se zabývá historií letectví. Spolupracuje s několika vojenskými muzei na Slovensku a Vlastivědným muzeem ve Slaném. Koncem roku 2011 předal muzeu vzpomínky na svého strýce por. let. Stanislava Zeinerta ,který po německé okupaci Čech odešel do zahraničí a působil jako pilot R.A.F. 311. čs. bomb.Sq. v Anglii, kde 25. 5.1941 zahynul. Vzpomínka na Stanislava Zeinerta jeho prostřednictvím byla zveřejněna na webových stránkách Paměti národa.
Narodil jsem se 19. 4. 1934 ve Zvoleněvsi, okr. Kladno. Obecnou školu jsem navštěvoval od 1. 9. 1940 až do června 1944. V dubnu 1944 jsem absolvoval přijímací zkoušku na Hlavní školu ve Slaném, po druhé světové válce pojmenovanou Škola druhého stupně. Od 1. 9. 1948 do června 1949 jsem absolvoval Jednoroční učební kurz JUK a ukončil tak základní vzdělání. Při rozhodování o dalším studiu jsem podal žádost do Vojenského výchovného střediska leteckých mechaniků v Olomouci (VVSLM). Vzhledem k velkému zájmu uchazečů jsem podal i žádost na Reálné gymnázium ve Slaném a byl přijat ke studiu do "kvarty“. Po absolvování přijímacího řízení v Ústavu leteckého zdravotnictví (ULZ) jv Praze, jsem byl přijat do VVSLM Olomouc a vybrán do učebního oboru elektromechanik. První rok jsem absolvoval v Olomouci. Po přeložení VVSLM do Popradu jsem pokračoval ve studiu až do složení učňovské zkoušky v N. P. PAL-MAGNETON Kroměříž.
Začátkem roku 1952 po odvodu do ČSLA jsem pokračoval ve studiu ve Vojenské odborné škole leteckých mechaniků (VOŠLM) v Popradě. Zde jsem absolvoval výuku v oboru elektrické a speciální vybavení letadel a ukončil poddůstojnickou školu. Od 1. 9. 1952 jsem pokračoval ve studiu v Leteckém technickém učilišti (LTU) v Liptovském Mikuláši, v oboru elektrické a speciální vybavení letadel, v srpnu 1953 absolvoval důstojnické zkoušky a vyřazen v hodnosti poručík Inženýrsko-letecké služby (ILS). Rozkazem MNO jsem byl přidělen k 28. bitevnímu leteckému pluku v Brně na funkci starší technik letky pro elektrické a speciální vybavení letadel u 4. letky 28. bilp (pozn. bitevní letecký pluk). Náplní práce bylo udržovat 12 letadel IIjušin 11-10 v letu schopném stavu (100), 4 až 6 letadel UIL-1O a 2 letouny C-2 B ,,Arado"(75). Se 4. letkou jsem absolvoval řadu Armádních operačních cvičení (AOC) a Leteckých taktických cvičení (L TC) mimo letiště Brno. Zajišťoval jsem přebírání letadel II-lO v továrně A VIA Praha pro exportní dodávky do PLR, MLR, BLR a RLR.
12. 6. 1944 jsem uzavřel sňatek s Annou Hybenovou a po narození syna Lubomíra v roce 1955 jsem žádal o přeložení z důvodu získání bytu a odešel jsem do Prešova k Týlové záloze letadel (TZL) jako kontrolor elektrického a speciálního vybavení letadel po nové organizaci ILS v roce 1956. Ve stavu jsme měli letadla 11-10, UIL-10, C 103 "Siebel" a Aero 45. V roce 1955 se narodil druhý syn Anton. V roce 1959 byl útvar TZL v Prešove zrušen a já jsem požádal k přijetí do l. leteckého školního pluku (I.LŠP), který byl do Prešova přeložen z Prostějova. Zde jsem zastával funkci staršího kontrolora pro elektrické a speciální vybavení letadel u Kontrolního oddělení (KO). I.LŠP využíval typy letadel: Jak 11, vrtulníky Mi-l a Mi- 4, od r. 1962 cvičné proudové letouny L-29. Různorodost letecké techniky vyžadovala přeškolení na vrtulníky a proudová letadla. Vedle údržby bylo potřeba stroje přebírat od zahraničního dodavatele a v podniku AERO Vodochody. V roce 1962-64 jsem absolvoval studium na Večerní škole pro pracující v Prešově s maturitou, tříleté studium VUML a vykonal zkoušky na 2. a 1. stupeň leteckého technika. V roce 1962 se narodila dcera Dagmar.
V roce 1966 byl v Prešově zrušen I. LŠP a já jsem byl jmenován do funkce staršího kontrolora kontrolora elektrického a speciálního vybavení u 2. LŠP v Košicích pro typy letadel L-29, Mig-15 a zde také absolvoval přeškolení na nadzvuková letadla Mig 21. V roce 1970 jsme nastoupil jako učitel elektrického a speciálního vybavení letadel do Vojenské střední odborné školy letecké (VSOŠL). Po rozdělení škol VSOŠL a Vysoké školy letecké (VŠL) v Košicích, přešla VSOŠL k Vojenskému leteckému učilišti (VLU) do Prešova. Po absolvování dvouletého studia Vysokoškolských předmětů na V A Brno, jsem byl ustaven do funkce starší učitel elektrického a speciálního vybavení u Učební skupiny ESVL a Zbroj. U VSOŠL jsem učil maturitní předmět elektrické vybavení letadel a vrtulníků. Týkalo se letadel Mig 21,
Mig 23, Su 22, Su 25, vrtulníků Mi 8, Mi 17, Mi 24 a školních letadel L-39. V roce 1979-81 jsem v Libyi vyučoval "Provoz a opravy letadel“. 1. 5. 1989 jsem odešel do důchodu. V roce
2010 jsem byl vyznamenán Velitelstvím letectva Slovenské republiky ve Zvolenu odznakem a diplomem "Zasloužilý technik letectva". Mimo technické vybavení letadel jsem se zajímal o Vojenskou historii a všeobecnou historii. Sleduji vývoj letecké techniky i jako důchodce.
O roku 1943 jsem se učil hře na housle a následně na trubku ve Zvoleněvsi u kapelníka Ladislava Javůrka. Po nástupu do VVSLM v Olomouci jsem se zapojil do školní dechové hudby VVSLM. Organizoval ji velitel VVSLM npor. Čepelák, kapelník z Vyškova a jeho zástupce rt. Jan Plachta. S muzicírováním jsem skončil v Prešově v roce 1964 po rozpuštění tanečního souboru, který založil náčelník Kontrolního oddělení mjr. Josef Zábran. Naše povolání nám zcela vyplnilo volný čas. Přesto si rád vyslechnu jakoukoliv hudbu a jsem jí zcela dojat. Rád vzpomínám na rodáky a místa svého dětství.
Moje manželka Anička zemřela 21. 1. 2009 po 55 letech společného života. Nyní žiji se svou dcerou Dagmar a vnučkou Lýdií v Prešově. Do pestrého života mi mnohé dala škola ve Slaném s jejími vynikajícími učiteli. Často jsem mohl proto uplatnit vědomosti, které nám vštěpovali. Byly to dobré základy pro další studium a rozšiřování potřebných vědomostí a praxe.
Antonín Potecký 22. 5. 2012