Pád amerického letadla 2. března 1945 u Slaného

Dne 2. března 1945 měly bombardéry od 8. letecké armády USAAF (Fortressy a Liberátory) za doprovodu stíhacích letounů zaútočit v Německu. Cílem byly závody na pohonné hmoty. Nad Saskem se odehrál vzdušný boj s německým protivníkem. Nad českým územím měli Američané v plánu otočit se k domovu. V prostoru mezi Kladnem a Slaným na svaz zaútočili němečtí piloti. Právě zde došlo u obce Kvíc k sestřelení amerického letadla. Na jeho palubě byli pilot 2/Lt. Donald R. Christensen, druhý pilot 2/Lt. William H. Love- oba z Californie, navigátor 2/Lt. Harry Ostrow z Pensylvanie, bombometčík 2/Lt. John V. Gustafson z Illinois, mechanik Sgt. Robert W. Dudley, radista Sgt. Elmer G. Gurba¬ - oba z Ohia a střelci Sgt. Albert S. Carlisle Jr., z Vermontu, Sgt. Kenneth J. Plantz, z Minnesoty - všichni padli. Zachránil se pouze střelec Sgt. Selmer K. Haakenson z North Dakoty.

Těžce raněného letce zadrželi protektorátní četníci, poskytli mu první pomoc a převezli ho do slánské nemocnice. Po léčení v nemocnici byl internován v zajateckém táboře 17B, kde se dočkal osvobození.

Na poli z místa dopadu letadla si lidé na památku odnášeli úlomky letadla, Vlastivědné muzeum Slaný uchovává v depozitáři jeden list vrtule letadla.

9. února 2023 bude ve slánském muzeu otevřena výstava „Orli na válečném nebi,“ která představí historii a výstroj posádek USAAF a vzpomene i na letce padlé u Slaného.

V areálu slánského letiště je vybudován pomník zahynulým letcům. Na „otisku“ směrového kormidla B-17 jsou vypsána jména členů posádky. Památník a Vlastivědné muzeum ve Slaném před lety navštívil syn pilota letadla.

V roce 1946 vyšel v Slánském obzoru článek J. Ruse „Převoz amerických letců-hrdinů ze Slaného do Prahy“:
„V úterý 6. srpna 1946 po 9. hodině převáželi si Američané ze slánského hřbitova, osm členů posádky svého bombardéru, který se zřítil 2. března nedaleko Božího hrobu u Slaného. Ze shořelého letounu bylo 8 letců vytaženo mrtvých (mezi nimi jeden černoch), jeden člen se vážně zranil při seskoku padákem a byl dlouho léčen v slánské nemocnici. Němci mrtvé zahrabali, ale na zákrok mezinárodního Červeného kříže musili je znovu pohřbít s vojenskými poctami na našem vojenském hřbitově. Do rána byly tehdy hroby Američanů zasypány kvítím od neznámých dárců. Gestapo zuřilo, vyšetřovalo, nakonec odnesly to dvě nebohé paní Anna Kublová a Krista Vykanská, které byly za svůj „přečin“ vězněny na malé pevnosti v Terezíně až do převratu. Místní národní výbor v Slaném, dostav zprávu o zamýšleném převozu, zařídil vykopání mrtvých v noci na 6. srpna za velké bouře a lijavce a uložení těl do nových rakví, pod dohledem okresního lékaře MUDr. Jos. Novotného. Z korporací se zejména dostavila čestná rota slánské čs. posádky, SNB, místní policie, Svaz brannosti, legionáři, Sokol, skauti, hasiči, samaritánské oddíly, okresní sociální pomoc, zástupci československo-amerického klubu a množství obecenstva s předsedou ONV Jos. Braunem a předsedou MNV Ant. Hejdukem v čele. Členové svazu brannosti vynesli rakve z obřadní síně hřbitovní na připravená americká auta, rakve zahaleny do amerických vlajek. V čele neseny nádherné věnce města a korporací. Dojemně působila v průvodu také přítomnost pí. Kublové, Vykanské a Petržílové, které tolik trpěly pro sympatie s našimi spojenci. Za znění zvonů bral se zvolna smuteční kondukt městem před radnici mezi hustými špalíry obecenstva. Přemnozí diváci kladli za jízdy své květinové dary na jedoucí auta. Davy obecenstva doprovázely vzácné hrdiny až za bývalou chemickou továrnu, kde se s nimi jménem města rozloučili předseda MNV Ant. Hejduk. Americký důstojník, zřejmě dojat tak pietní pozorností, dal tlumočit styčným čs. kapitánem vřelý dík americké armády a republiky za tolik lásky a vděků jejich vojákům projevených. Slavní hrdinové byli převezeni na společný hřbitov amerických vojínů u Paříže.“

Slánský obzor, ročník LIV. 1946, str. 90 – 91