Vojenská škola před revolucí

Když byl můj táta v posledním ročníku základní školy, chodili tehdy vojáci nabírat mladé chlapce do armády. Jeden k mému tátovi přistoupil a zeptal se, čím by chtěl v životě být. Můj táta mu odvětil, že jeho největším snem je být pilotem. On mu na to řekl, že si svůj sen může snadno splnit. Stačí mu akorát nastoupit na VSOŠL (Vojenskou střední odbornou školu leteckou) do Prešova a odtud může nastoupit na vysokou školu. Tam z něj prý udělají pilota.

Uplynul rok a můj táta nastoupil na VSOŠL. V prvním ročníku jich bylo moc a tak polovinu z nich včetně mého táty přesunuli do Košic. Poté chodil 3 roky do Prešova. Prázdniny jim začínaly až 15. července, volno měli 4krát za rok. Hlavy jim do hola nestříhali. To je pouze mýtus z různých filmů. Kdo si ostříhal hlavu do hola, ten měl zakázané vycházky, dokud mu vlasy nenarostly. Počítalo se to jako urážka armády.

Studium ukončil s maturitou. Maturovalo se tehdy z českého a ruského jazyka a z teorie a praxe odborného předmětu. Když chtěl odejít na vysokou školu, žádost mu zamítli. Bylo mu řečeno, že pilotů mají hodně a že potřebují více mechaniků. Poté šel s ostatními mechaniky pracovat do Brna na letiště v Tuřanech.

Často je přesouvali. Procestovali polovinu republiky, ale nikde se moc dlouho neohřáli. Jednou se jejich velitel naštval a řekl, že jestli někdo chce odejít na vysokou školu, tak mu to dovolí. Toho se chytl můj táta a na poslední chvíli se dostal na Univerzitu obrany do Brna. Tam dosáhl titulu inženýr. Pilotem se však nikdy nestal.