Partnerství Slaného a Bolatic

Blažena Hrabánková

Příběh partnerství dvou měst.

6. – 8. 10. 2017 se ve Slaném uskutečnilo setkání tří měst, která se Slaným navázala partnerskou spolupráci. Z německého města Pegnitz, slovenského města Skalica a moravské obce Bolatice přijeli zástupci obcí. Pro hosty byl připraven ve městě bohatý program, který vyvrcholil sobotním večerem v Městském centru Grand. Po úvodním večeru se zástupci měst vzájemně navštěvovali při městských oslavách.

Nejdelší přátelství pojí Slaný s obcí Bolatice. Datuje se až do poválečného roku 1946.

Hlučínsko i území Bolatic bylo obydleno v období 4500 - 2500 let př. n. l. Podle četných nálezů bylo osídleno nepřetržitě i v období Velkomoravské říše. První písemná zmínka o obci je z roku 1250, v dopise papeže Inocence IV.

V roce 1742, kdy Marie Terezie prohrála válku, připadlo Hlučínsko Prusku. V roce 1870 tak muži museli bojovat v prusko-francouzské válce. Až do roku 1872 se však ve škole vyučovalo v češtině.
Do 1. světové války region dobře prosperoval, avšak válka přinesla lidem utrpení. Po válce se Hlučínsko České republice vrátilo až 4. 2. 1920 rozhodnutím v Paříži.
V září 1938 bylo Hlučínsko zabráno Německem a muži museli nastoupit do německé armády. Koncem 2. světové války na území došlo k těžkým bojům. Obec byla osvobozena 17. 4. 1945.

Po 2. světové válce se obec účastnila akce „Budujeme Slezsko,“ organizované na pomoc válkou těžce postiženému regionu Slezska a speciálně Opavska. Nad každou z tamních poničených obcí převzala patronát (kmotrovství) některá česká obec, která pak měla pomáhat při odstraňování následků války. V případě Bolatic převzalo toto kmotrovství město Slaný. 1/ Do Bolatic se vypravila skupina představitelů Slaného. Podle vzpomínek městského radního a starosty Sokola Josefa Peška byli devastací obce a bídou jejích obyvatel hluboce zasaženi.

V září byla ve Slaném uspořádána velká lidová slavnost. Pouťové atrakce a zábavy, tancovačky a sportovní podniky měly krásný cíl – opatřit co nejvíce peněz slánské chráněnce, hlučínské obci Bolatice. Cíl byl splněn. Slánští se pobavili a Bolatice dostaly krásný dar. Bylo vybráno přes 150 000 Kč. 27. 10. 1946 byla provedena ve prospěch Bolatic veřejná sbírka knih a peněžitých darů.2/ Peněžní pomoc a dary přivezli do Bolatic zástupci města. Pan Peška vzpomínal, že lidem v obci se snažili pomoci i sběrem šatstva a darem stavebnin na obnovu budov. Bolatičtí jako vděčnost za poskytnutou pomoc věnovali Slanému vyšívaný obraz Bolatic a urnu s prstí obce. Obojí je uloženo ve Vlastivědném muzeu. Součástí pomoci byly i ozdravné třítýdenní pobyty dětí z Bolatic ve slánských rodinách.

První skupina šedesáti dětí přijela 12. června 1947. Děti byly hosty slánských rodin, chodily do slánských škol, navštívily Lány, Lidice a Prahu. Odjely 24. července. 28. června přijela druhá skupina bolatických dětí v počtu 40. S nimi přijelo i 50 dospělých, jak z Bolatic, tak z připojené osady Henneberků. Staří se zdrželi do 30. června, navštívili Lány a Lidice. Druhá skupina byla ubytována většinou na slánském venkově.3/

V průběhu času na uzavřené přátelství zastupitelé měst, v značné míře i politickým vývojem ve státě postupně zapomněli, ale někteří z těch, kteří se účastnili pobytů v rodinách, přátelství udržovali i dále. Olga Dufková, rozená Urbánková s Miluškou Kramářovou, provdanou Vitavskou, která u nich byla na ozdravném pobytu a chodila ve Slaném i do školy se už nikdy nesetkala, ale celá léta si dopisovaly. Paní Dufková vzpomínala, že ve stejné době byl poblíž nich v Nezamyslově ulici u Hatinů ubytován i chlapec, kterého si Hatinovi chtěli dokonce osvojit. Bývalý učitel Stanislav Švarc vzpomněl na dívku z Bolatic, o pět let starší než on, jmenovala se Anička. Spolu s dalšími dětmi trávily prázdniny na chatě v Kalivodech. Vzhledem k vysokému věku do Slaného nepřijela.

Při přípravách výročí 760 let od založení Bolatic, roku 2010 kronikář objevil záznam o pomoci Slaného. Na tuto skutečnost upozornil starostu Herberta Paveru, který napsal krásný dopis tehdejšímu slánskému starostovi Ivo Rubíkovi. Dopis byl počátkem obnoveného přátelství.4/

Kromě zástupců Bolatic přijelo na návštěvu i několik bývalých hostů z roku 1947. Někteří své přátele našli. Poznali se, objímali, vyprávěli si a setkání bylo opravdu šťastné. S některými už se Bolatičtí ani Slánští bohužel nikdy potkat nemohou.

Jedním z těch, kteří znovu navštívili Slaný, byl jednaosmdesátiletý Helmut Frasek: „Onemocněl jsem těžkým zápalem plic a byl v nemocnici. Jen díky majiteli slánské mlékárny jsem se uzdravil. Sehnal mi totiž penicilin, kterého byl tehdy nedostatek. Nakonec jsem stačil i výlety do Prahy do zoologické zahrady,“

Bernadeta Benková: „Pamatuji si hodně věcí. Bylo to, jako kdybychom přijeli do nějakého království. U nás doma v tu dobu vážně nic nebylo. Můj první zážitek, když jsme přišli poprvé na snídani v klášteře, byly vánočky. Do té doby jsme to nikdy neviděli. Už jsme ani neměli hlad, ale kvůli tomu, že se ty jednotlivé copánky tak pěkně odlamovaly, tak jsme stále jedli a těšili se na další neděli.“

Hana Siebertová: „Byla jsem v sedmi letech u rodiny Čečrdlových na Hvězdě. Dnes jsem se setkala s jejich dcerou. Té je dnes sedmaosmdesát roků, jmenuje se Inuška. Ptala jsem se na ni v muzeu. Když jsem tu tehdy byla, bylo jí asi dvacet a pamatovala jsem si, že za ní chodil nějaký pán. Jmenoval se Ryšlavý. Naštěstí se vzali, tak jsem jí podle toho jména našla,“

Valter Kolarčík: „Já byl ve Slaném jako sedmiletý u pana Kotlíka, který měl obchod přímo na náměstí. Potom jsem byl u rodiny Jarouška Dvořáka. Můj bratr u rodiny Gittlerových. Ještě jednou jsem ty rodiče navštívil, když jsem byl na vojně, ale to už byli staří. Na Slaný mám jen ty nejhezčí vzpomínky. Domů jsem si navíc přivezl plné kufry obleků. Byli jsme úplně chudí. Naši postavili dům v roce 1938 a po válce z něj nezbylo vůbec nic. Rozbombardovali ho, když se přes nás přehnala fronta.“

Anna Dudová: „Bydlela jsem na náměstí u Františka a Marie Kostřábových. Ti měli dva kluky, Jaromíra a Antonína. Byla jsem ve Slaném šest týdnů. Když jsem měla jet domů, začala jsem plakat, tak mi paní Kostřábová řekla, že jestli se mi zde líbí, ať ještě zůstanu. Tak jsem tu chodila i do školy. To víte, po mamince se mi stýskalo, ale doma bylo ještě vše rozbořené. Tady mě všichni obletovali. Švadleny na mě šily šaty, že mi je všichni záviděli,“

Kurt Seidel: „Ve Slaném jsem byl v roce 1949. Už si přesně nepamatuji, ale vím, že to bylo v té ulici pod nádražím. Byl jsem se tam podívat, ale už to vypadá jinak. Byli jsme ubytovaní společně a dohlíželi na nás vedoucí. Ze všeho si pamatuji Slánskou horu a prvně v životě jsem tu v mlékárně viděl obrovskou horu másla, že mě to šokovalo. A také jsem tu poprvé jedl jogurt. Bylo mi asi dvanáct roků,“ 5/

V poválečném období za velkého přispění občanů, došlo k velkému rozvoji obce. Nyní zde žije na 4 400 obyvatel. V obci se nachází obecní úřad (zámek), knihovna, nákupní středisko Tempo, pošta, Česká spořitelna, kostel, komplex budov základní a mateřské školy, dvě hasičské zbrojnice, 4 kaple, koupaliště, sauna, solárium, solná jeskyně, kulturní dům, kino, podnik Lanex a.s., zemědělská společnost Opavice a.s., obhospodařující 627 ha polí, pekárna, 11 restaurací a hospod, 13 soukromých obchodů a obchůdků a řada drobných podnikatelů podnikajících v oblasti autodopravy, opravny aut, stolařství, kadeřnictví, kosmetiky, pedikérství, čalounictví, kovářství, instalatérství, lahůdkářství atd. Rozvoji podnikání napomáhá i 16 ha průmyslová zóna, ve které působí na 20 firem. V obci je na poměrně velmi dobré úrovni lékařská péče (dva praktičtí lékaři pro dospělé, dětský lékař, interní lékař, dva stomatologové a ženský lékař) a také výdejna léků. Všichny domácnosti v obci jsou napojeny na veřejný vodovod, plynovod a na veřejnou kanalizaci včetně ČOV.6/

Děkuji za odbornou spolupráci paní Boženě Frankové a výběr fotografií z depozitáře muzea paní Ivaně Hušákové.
Blažena Hrabánková

1/ Štěpán, Václav: Kapitola 8. Léta 1945 – 1960, str. 341, in: Bolatice od pravěku k současnosti.
2/ Slunéčko, Vladimír: Několik dat z kroniky města Slaného v roce 1946, str. 72-73, in: Slánský obzor, ročník LIV, 1946
3/ Slunéčko, Vladimír: Několik dat z kroniky města Slaného v roce 1947, str. 48-49, in: Slánský obzor, ročník LV, 1947
4/Do Slaného přijedou hosté z partnerských měst, in: Kladenský deník, 5. 10. 2017
5/ Bolatice na Hlučínsku a Slaný mají k sobě blízko, in: Kladenský deník, 25. 9. 2011

6/ https://www.bolatice.cz/obec-bolatice/informace-o-obci/soucasnost-obce/