Březen až květen 1945

V tomhle období mi bylo přesně devět let. S moji maminkou a otcem jsme bydleli na Ponávce v Brně. Některé vzpomínky, které mi zůstaly z tohoto období vám teď ve zkratce popíšu.

Bydleli jsme ve velkém bytě v posledním patře. Společně s námi zde bydlela i naše služebná. Když začali osvoboditelé bombardovat Brno, byli jsme přinuceni se přestěhovat do sklepa. Moji rodiče měli strach, že by mohli přijít o nějaký nábytek a cennosti, které jsme měli doma, a proto jsme všechny cennosti a nábytek přesunuli do jednoho prázdného bytu v prvním patře. Tenhle byt byl po nějakém Němci, který už zdrhnul. Ve sklepě jsme poté společně s dalšími čtyřmi rodinami a domovníkem přežívali tři týdny, zhruba do začátku května. Brno bylo osvobozeno 26. dubna 1945, ale my jsme stále zůstávali ve sklepě, protože v okrajových částech Brna se stále ještě bojovalo. Pro vodu jsme chodili do díry, kterou vytvořila vybuchlá bomba a pravidelně se chodilo na hlídky, jestli někde náhodou nehoří. Rusové, nakonec prošmejdili každý byt, jen do toho našeho v posledním patře se nedostali. 

Také si pamatuju, že na dvorečku nám ležel jeden ruský voják. Tento voják raboval a tak ho jeho vedoucí důstojník zastřelil. On tam tehdá ležel pod tím velkým javorem, který jsme na dvoře měli. Naši chlapi ho pak nesli na koliště, kde byli do děr by vybuších pohřbíváni mrtví lidé.

Jednoho krásného jarního slunečného dne, kdy Rusové začali bombardovat park u Koliště, i když věděli, že je tam mnoho mladých osob. Měla jsem tehdá celkem štěstí, že jsem tam se svými kamarády nešla. Jenom z našeho baráku tam zemřelo 19 lidí.

Jak přijeli Rusové, tak náš otec byl dole na ulici. Když k němu přišel ruský voják a řekl "Skolko časov?". Otec vytáhl své zlaté hodinky, voják mu ty zlaté hodinky vzal a výměnou mu dal plechové z roku 1908. Tyhle hodinky mám dodnes ve vitríně. Ty hodinky asi ten "rusák" někomu ukradl, protože na nich bylo německy napsané "střelba družstev".