Rodina mé prababičky a babičky

Měl jsem to velké štěstí, že jsem i já zdědil po svém dědečkovi Josefu Bártovi kroniku, ve které zachytil z vyprávění svých rodičů a prarodičů životní příběhy nejen svých předků (nejstarší datum narození 25. 12. 1788), ale také vlastní početné rodiny, z níž vzešel také můj otec Lumír Bárta. Od něj jsem se dověděl již od svého dětství mnoho vzpomínek na jeho rodiče i na osm sourozenců, z nichž pět zemřelo před mým narozením a poznal jsem je pouze díky dochovalým fotografiím a obsáhlé rodinné kronice, kterou jsem v r. 1985, coby nemladší vnuk jejího zakladatele, převzal a dodnes naplňuji příběhy jeho četných potomků.
Pro Národní kroniku jsem z mnoha rodinných fotografií vybral pouze čtyři z nich, ke kterým se vážou vzpomínky na mou prababičku, babičku, dědečka, tatínka a jeho sourozence, a to ještě z období před vznikem našeho  samostatného státu.
Začnu popisem mých dávných předků, kteří jsou zachyceni na nejstarší rodinné fotografii z r. 1889, a napíšu o třech z nich alespoň několik řádků. V dalších příspěvcích uvedu další tři fotky z let 1904, 1908 a 1914, které budou přirozeným pokračováním prvních vzpomínek na mé nejstarší předky.
Tuto první fotku popsal autenticky kronikář vlastní rukou a tím mi ulehčil vyhledat v jeho kronice o všech lidech na ní ty nejzákladnější informace.

V horní řadě zleva:
Josef Moravec (1854 - 1920) - rolník ve Stěbořicích u Opavy, Theodor Prasek , učitel v Janonicích u Opavy, MUDr. Jan Moravec (1860 - 1900) - lékař a starosta v Klimkovicích, Petr Moravec (1862 - 1936) - rolník ve Stěbořicích, Josef Mocek - malorolník ve Stěbořicích, jeho choť Ludvika Mocková, roz. Moravcová (1858 - 1928)                                                       

V dolní řadě zleva:       
Marie Moravcová, choť Josefa Moravce, Františka Prasková, roz. Moravcová, Františka Moravcová, roz. Heinová (1832 - 1906) -  manželka Antonína Moravce (1825 - 1881) - rolníka ve Stěbořicích a moje prababička, Leopoldina Moravcová (1873 - 1953) - moje babička a pozdější choť Josefa Bárty (1869 - 1965) - mého dědečka a zakladatele kroniky. 

Vzpomínka  na mou prababičku Františku Moravcovou:    
Byla dcerou Františka Heina, sedláka ve Vávrovicích č. 60 u Opavy a jeho manželky, roz. Firleyové z Jaktaře. Ve svatební smlouvě jejího dědečka Petra Heina z doby císařovny Marie Terezie je ale uvedeno jméno Hajný. 
Poprvé se vdala za Františka Moravce  r. 1854 a narodilo se jim v průběhu let 1854 - 1862 pět dětí (Josef, Kateřina,Ludvika,Jan a Petr) Po smrti prvního manžela se vdala podruhé za jeho bratra Antonína, s nímž měla dvě děti  - Františku a Leopoldinu (mou babičku).
Bohužel také její druhé manželství, které bylo velice spořádané a idylické, předčasně skončilo krutou smrtí manžela v jeho 56 letech (podlehl těžkému zranění od svého koně, který ho přitiskl ke zdi stáje). Celá starost 49 leté vdovy o 7 dětí a velký statek ve Stěbořicích nyní spočívala na jejích bedrech. Moje prababička se potřetí již nevdala, ač se o ni ucházelo ženichů a s velkým sebezapřením, rozvahou a vytrvalostí se věnovala řízením hospodářství a výchově svých dětí. Dokázala i udržet  na studiích lékařské fakulty v Praze svého syna Jana, který se stal v r. 1892 lékařem v Klimkovicích a pro velkou oblíbenost mezi občany byl zvolen v r. 1894 starostou této obce. Také její ostatní děti zůstaly hodné a později splácely obětavost své maminky vděčností a láskou. Avšak v podzimku jejího života ji stihly ještě další dvě těžké rány - nejdříve v roce 1900 předčasně zemřel její syn Jan a v r. 1906 i její dcera Kateřina. V témže roce usmířena se svým osudem zesnula klidně 31. října i moje prababička.                             

Vzpomínka na mou babičku Leopoldinu Bártovou - Moravcovou:
Můj dědeček Josef Bárta učil jako podučitel v pětitřídní škole v Klimkovicích a v roce 1893 poznal sestru klimkovického starosty MUDr. Jana Moravce Leopoldinu, která zde žila společně se svým svobodným bratrem. Po ustavení nadučitelem na dvojtřídní škole v sousední Porubě (kde hospodařil na statku jeho otec Ignác Bárta) požádal svou Poldýnku o ruku a 11. 4. 1894 byla svatba. Uvedu zde jen krátký úryvek z rodinné kroniky o mé babičce: "...Byla mně věrnou, oddanou ženou, pečlivou a starostlivou, aby náš domov byl sídlem radosti a spokojenosti. Milující žena, rozumná, rychlá v rozhodování, pořádná, čistotná a laskavá ku všem. Mimo vlastní domácnost měla na starosti i čištění celé školní budovy, v jejíž části jsme v 1. patře bydleli..."