Prázdninové zážitky

My děti, narozené po válce jsme neměli většinou dětství moc jednoduché, v naší podhorské vesnici na Drahanské vrchovině byla bída ještě větší než kdekoli jinde - říkávalo se o našem chudobém kraji - sázíš brambory a vyroste ti kamení...
Takže naše dětství v té době bylo hlavně ve veliké pomoci rodičům a to jak během roku, tak i o prázdninách. Většina rodin měla u nás nějaké pole - někdo víc, někdo méně, ale všichni je poctivě obdělávali...

Jako první obrázek ukazuji naši pátou třídu ve škole v Protivanově v roce l957. V zimě se topilo v kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla schody ve stařičké budově. WC byly ve dvoře a pochopitelně jenom suché, ve třídě bylo umyvadlo s vodou, která se každé ráno vyměnila za čistou. Ale přesto jsme do této stařičké školy chodili všichni moc a moc rádi, obzvláště já - byla jsem nadaná, učit jsem se nemusela - vždyť jsem neměla ani kde, úkoly jsem vždy psala ráno ve škole - doma bylo při výměře téměř 18 ha půdy a mnoha dobytku neustále moc práce a já byla nejstarší ze sourozenců, takže práce jsem měla ve svém dětském věku až nad hlavu. Takže školní docházka to byl pro mne přímo ráj - chodila jsem si do školy odpočívat. A i když si mne rodiče velmi často nechávali doma na pomoc na poli, tak jako ostatní rodiče jiné děti - tak proto jsem tak moc ráda hned jak to šlo zase běžela do školy. No a na prázdniny jsem se těšila nebo ne?

Vždy jsem si na konci školního roku donesla starší učebnice do další třídy - ve chvíli volna jsem si je pročetla /hlavně na WC - aby mne nikdo neviděl, že čtu/ a jinak byla zase práce - hlavně na poli, dokonce jsem už od 5. třídy jezdila s naším klidnějším koněm a malým povozem, obracela a shrnovala seno - tatínek jezdil s druhým koněm při polních pracích...
Takže moje první prázdniny byly u tety a to v milé vesničce Borová v mých 13 letech - tam byl můj ráj, který jsem nikdy nepoznala. Jejich zahradou protékal potůček, na kterém jsem s menšími bratranci jezdila na vaně, hráli jsme si na kouzelné zahradě, dokonce jsem se tam poprve houpala na houpačce a houpacím koně, chodili jsme všichni s tetou na houby, jedla jsem pro mne nezvyklá jídla - byly to pro mne nezapomenutelné dny, jezdili jsme i na návštěvy ke známým, kde jsem poznala i nové kamarádky...

Doma jsme jen občas v neděli chodili s rodiči a bratry do přírody i to byly hezké zážitky, v mých 14 letech se mi narodil třetí bratříček, takže jsem byla i dost chůva... V okolí jsem měla samé mladší kluky s kterými jsem kamarádila a dováděla jako kluk, když k nim přijely na návštěvu sestřenice tak jsem s nimi hodně hrála školky přes švihadlo, školku s míčem, skákacího panáka...
Měli jsme v polích 20 stromů třešní, po kterých jsem celé léto lezla a trhala třešně na zavařování ve stromech, moje babička trhala na žebříku a maminka ta to hlavně zavařovala a z malých ptaček, které jsem také trhala se vyráběly trnky - to bylo stromů a v lesích bylo tolik a tolik lesních jahod, malin, borůvek, kuřátek a ostatních hub - stihla jsem toho v prázdniny skutečně hodně...
Byla jsem stále mezi dětmi jako jejich vedoucí, vedla i Jiskřičky na škole, mojí touhou bylo stát se učitelkou. Jenže našich 18 ha polí a chození do náboženství způsobilo, že má přihláška i přes velmi dobrý prospěch byla shozena ze stolu a já se dostala jen na zemědělské učiliště - internátní školu a pak už na čtyřletou ekonomiku zemědělství - to jsem byla stále už jen na internátních školách...

A internátní školy byly pro mne zase tím krásným rájem - učit jsem se moc nemusela, měla moc kamarádek, i tam jsem vedla kroužky menších dětí - prostě ráj, kde jsem zase mohla hodně odpočívat...
Pochopitelně na učilišti jsme měli jen jeden týden školu, druhý týden praxi - vstávali ve 4 hodiny ráno, chodili dojit do kravína krávy, čistit chlévy, krmit zvířat, jezdili jsme překopávat kompost a dělali i meliorce, tak jako všech polní práce. Na 4leté ekonomické škole byla také praxe, ale už to nebyla tak veliká dřina...

I zde přikládám fotečky z bezstarostného života na internátní škole. po maturitě, která byla v roce 1965 jsme jeli všechny holky z našeho pokoje cvičit do Prahy na Strahov - byly jsme poprve v Praze a užili si to tam, jak krásného cvičení tak kulturních zážitků - třeba v Lucerně jsme viděli na vlastní oči a slyšeli naše mladé přední zpěváky...

Když jsem se vdala a odstěhovala se do města, kde jsme si sami s manželem vlastními rukami postavili menší domek tak se svými třemi dětmi jsem hodně jezdívala k rodičům na vesnici, ale byli jsme i dvakrát letecky v Bulharsku u moře - všechny naše děti závodně plavaly, jezdívali jsme každé prázdniny vždy alespoň týden všichni společně někam na dovolenou, aby si dětí užil i manžel - bývala to hodně Brněnská a Vranovská přehrada, Jeseníky - manželův podnik tam všude měl rekreační zařízení i v Bulharsku - takže to bylo pro nás velmi levné - takže prázdniny se svými dětmi jsem si už hodně užívala...
No a s vnoučaty - to už byla nádhera - to už bylo i několikrát Bibione v Itálii, Petříkov v Jeseníkách - to bylo s těmi staršími a teď když už jsem vdova tak víc jsem jezdila s menšími vnoučátky na kolách, chodíme na procházky, na pěší výlety i delší, děti dovádí i na zahradě - lezou po stromech a trhají i ovoce...

Ale teď už vnoučata nemám tak často, takže mám víc času na psaní i vzpomínky - což je moc dobře.
Ale ještě musím napsat, že můj úplně první výlet s babičkou a dědečkem byl v mých 5 letech a to k jejich ženatému synu - poprve jsem jela vlakem a byla několik dní v cizím prostředí  - bylo to také nádherné, ale bylo to v zimě, tak jsem fotečky z této doby nechtěla přikládat...

Vždy když jsem svým starším vnoučatům vyprávěla svoje zážitky z dětství - /nejstarší vnučka už měla před 14 dny druhou promoci na právnické fakultě, ale je už 4 roky zaměstnaná a studovala dálkově/ - tak mi nejdříve říkala, že jsem žila v době mamutů...?

Teď když už je starší tak mi říká, jaký jsem měla pestrý život...
A já jsem moc ráda, že jsem žila a prožila své dětství a mládí v době, kdy jsem se nemusela dívat neustále do chytrého telefonu, tabletu, počítače nebo obrazovky televize...
Protože my jsme jednak tyto vymoženosti vůbec neměli a tak byla naší velikou obrazovkou příroda, kde jsme byli neustále a chodili domů s roztrhanými tepláky, odřenými koleny a lokty - měli hodně kamarádů...
V té době nikdo nezamykal dveře, nikdo se nikoho nebál, mohli jsme jít všude a byli vítáni - tak jako zase jiné děti mohly jít k mým rodičům...

A znalosti o přírodě jsme měli veliké, byli jsme obratní, mrštní, šplhali po stromech jako veverky, neměli jsme oranžová hřiště s cvičebními prvky - naší velikou tělocvičnou byly hlavně lesy a celá naše vesnice, v které jsme žili i s menším obyčejným hřištěm...
A já proto moc a moc děkuji Vám, že jste vyhlásili toto téma a já si mohla trochu a od srdce zavzpomínat na svoje prázdniny...

PS. Nedostala jsem do Prázdninových zážitků všechny fotečky, které jsem si nachystala, tak je nahraji ještě do dalšího malého článečku...