2. Ze zápisků J. Pergla.

Naděžda Stejskalová

Sotva jsme okusili trochu svobody, přišla tvrdá reakce, Lidé kteří to nesnesli se bouřili. Mnozí se stali disidenty. Takže vytvořili tábor složený z idealistů, kteří komunismus a socialismus odmítali z přesvědčení, z lidu kterým komunismus a socialismus odmítali sáhldo života a připravil je o vliv,postavení, či majetek a konečně z reformních komunistů, kteří usilovali o ostatními navrhovanou třetí cestu, mezi socialismem a kapitalismem o „ socialismus s lidskou tváří“.

JAKÉ TO MĚLO NÁSLEDKY?
 Hrozné. Sotva  jsme okusili trochu svobody, přišla tvrdá reakce,  Lidé kteří to  nesnesli se bouřili. Mnozí se stali disidenty. Takže vytvořili tábor složený z idealistů, kteří komunismus a socialismus odmítali z přesvědčení, z lidu kterým komunismus a socialismus odmítali sáhldo života a připravil je o  vliv,postavení, či majetek a konečně  z reformních komunistů, kteří usilovali o ostatními navrhovanou třetí cestu, mezi socialismem a  kapitalismem o „ socialismus s lidskou tváří“.
 Nepochopitelná  byla  resignace většiny lidí, jejichž nadšení z roku 1968 vyprchalo z obavy z následků reformních postojů. Represe byly kruté i když ve srovnání s padesátými léty a tehdejšími procesy nesrovnatelně fysicky mírnější. Nemuseli být takové při pevnějším postoji stranické i občanské společnosti. Strach před následky zvyšovat postup  proti  kverulantům Desti tisíce lidí byli zbaveny zaměstnání, následky nesli i rodinní příslušníci, zvláště děti.
  Důsledkem bylo nedýchatelné, které zvyšovalo izolaci KSČ „ jako kůl v  plotě“  podle vlastních slov  cítil Miloš Jakeš – hlavní činitel normalizačního úsilí.
JAK SE TO PROJEVILO NA ŽIVOTĚ PROSTÝCH LIDÍ.
Život neuvěřitelně zešedivěl. Lidi se opět báli mluvit. Ovšem lidi kteří žili bez ambicí, rozdíl mnoho nevnímali a ti co ambice měli? Bylo to ideální prostředí jak vyměnit čest za postavení a výhody. To bylo podhoubí, zněhož vyrostli stovky a ticíce spolupracovníků STB. Mnoho utrpěla i kulturní fronta, normalizace a zákazy jí zahnaly do bytů a rodin, ale existovala i dál. Pracovali i disidenti. Navázali styky  s  Poláky, informovali zahraničí. Ostrou zbraní proti režimu byl „Samizdat“- ilegální tiskoviny, vydávané několika editory nejrůznějších názorových skupin. Sjednotili  se kolem „Charty 77“ – prohlášení  které  Se pokoušelo vyvolat  dialog  mezi disidenty a vládní moci. Režim se dopustil  ( už po kolikáté )   hrubé chyby, že obsah  Charty zatajil a  požadoval od veřejnosti, její odsouzení, aniž většina věděla, co  odsuzuje. Připravovali  se seznami lidí nepřátelských režimu“ měli být pro ně  internační tábory. To bylo moc pro Brežněva Zasáhl  sepsul  autory nápadu, ne pro myšlenku samu, ale  že jí nejde provádět před zraky Evropy,- Sibiř byla daleko .
Vždyť ale v Sovětském svazu nastoupil GORBAČOV?