2. Ze zápisků J. Pergla.
Naděžda Stejskalová
18.5.2018
Sotva jsme okusili trochu svobody, přišla tvrdá reakce, Lidé kteří to nesnesli se bouřili. Mnozí se stali disidenty. Takže vytvořili tábor složený z idealistů, kteří komunismus a socialismus odmítali z přesvědčení, z lidu kterým komunismus a socialismus odmítali sáhldo života a připravil je o vliv,postavení, či majetek a konečně z reformních komunistů, kteří usilovali o ostatními navrhovanou třetí cestu, mezi socialismem a kapitalismem o „ socialismus s lidskou tváří“.
JAKÉ TO MĚLO NÁSLEDKY?
Hrozné. Sotva jsme okusili trochu svobody, přišla tvrdá reakce, Lidé kteří to nesnesli se bouřili. Mnozí se stali disidenty. Takže vytvořili tábor složený z idealistů, kteří komunismus a socialismus odmítali z přesvědčení, z lidu kterým komunismus a socialismus odmítali sáhldo života a připravil je o vliv,postavení, či majetek a konečně z reformních komunistů, kteří usilovali o ostatními navrhovanou třetí cestu, mezi socialismem a kapitalismem o „ socialismus s lidskou tváří“.
Nepochopitelná byla resignace většiny lidí, jejichž nadšení z roku 1968 vyprchalo z obavy z následků reformních postojů. Represe byly kruté i když ve srovnání s padesátými léty a tehdejšími procesy nesrovnatelně fysicky mírnější. Nemuseli být takové při pevnějším postoji stranické i občanské společnosti. Strach před následky zvyšovat postup proti kverulantům Desti tisíce lidí byli zbaveny zaměstnání, následky nesli i rodinní příslušníci, zvláště děti.
Důsledkem bylo nedýchatelné, které zvyšovalo izolaci KSČ „ jako kůl v plotě“ podle vlastních slov cítil Miloš Jakeš – hlavní činitel normalizačního úsilí.
JAK SE TO PROJEVILO NA ŽIVOTĚ PROSTÝCH LIDÍ.
Život neuvěřitelně zešedivěl. Lidi se opět báli mluvit. Ovšem lidi kteří žili bez ambicí, rozdíl mnoho nevnímali a ti co ambice měli? Bylo to ideální prostředí jak vyměnit čest za postavení a výhody. To bylo podhoubí, zněhož vyrostli stovky a ticíce spolupracovníků STB. Mnoho utrpěla i kulturní fronta, normalizace a zákazy jí zahnaly do bytů a rodin, ale existovala i dál. Pracovali i disidenti. Navázali styky s Poláky, informovali zahraničí. Ostrou zbraní proti režimu byl „Samizdat“- ilegální tiskoviny, vydávané několika editory nejrůznějších názorových skupin. Sjednotili se kolem „Charty 77“ – prohlášení které Se pokoušelo vyvolat dialog mezi disidenty a vládní moci. Režim se dopustil ( už po kolikáté ) hrubé chyby, že obsah Charty zatajil a požadoval od veřejnosti, její odsouzení, aniž většina věděla, co odsuzuje. Připravovali se seznami lidí nepřátelských režimu“ měli být pro ně internační tábory. To bylo moc pro Brežněva Zasáhl sepsul autory nápadu, ne pro myšlenku samu, ale že jí nejde provádět před zraky Evropy,- Sibiř byla daleko .
Vždyť ale v Sovětském svazu nastoupil GORBAČOV?