Bály - plesy

Kluci chodili tancovat po vesnicích, kde se ještě tancovalo, byli to většinou kluci ze statku. Těm se říkalo „ obecní ženiši“. Hledávali si  nevěsty. Jednou  byla parta kluků tancovat v  Libečově, několik jich skončilo v koncentračním táboře. Tím skončil veškerý tanec,
 
Přišel květen, 1945, bylo po válce a bylo proč tancovat. Velmi brzy jsem se vdala, vzala si náruživého tanečníka, jen někde zavrzali, už jsme tam byli. Prvně jsme navštívili  restauraci „Na poště“. Netrvalo dlouho , přišli bratři Majerové  vyvolali pračku, létaly  židle a  byl konec tance.
Dále bývaly odpolední čaje na „OBECNICI“ kam chodila děvčata bez garde.
 
Hlavní sezona přišla po Novém roce 1946.  Kde  jaký  spolek pořádal bál. Dvojice  chodili zvát na ples, měli pozvánky a vstupenky,  hodně   občanů  si  vstupenky  koupilo, na bál nešli.  První ples  Legionářů,  pokračovali  Sokolové,  Baráčníci, Hasiči, Myslivci, na další si nevzpomínám. Česká beseda se tancovala při plese Baráčníků a Hasičů.
Nevím zda  to byl zvyk jen v Unhošti Při každém bále před půl noci  bubeník zabubnoval a tančila se  „čumba“.  Trvala  půl  hodiny a vždy když bubeník uhodil na buben, měnili se tanečníci. Kdo stál vedle  s tím se  pokračovalo. Potom bývala asi hodinová přestávka. Plesy končívaly ve čtyři ráno. Stalo se, že zubař Jiříčka a Přerost  kartáčník ( který později utekl do Ameriky), ještě zaplatili muzikantům a končilo se třeba v deset dopoledne.
Každé svobodné děvče, mělo sebou garde, což většinou byla maminka. Ty seděly kolem sálu, tím ho i zmenšily. Ať mi odpustí, ale na nikom nenechaly nit suchou.

Manžel byl náruživý tanečník,  tančili jsme každý kousek. Vždy začínali první. To byla chvíle než se osmělili další, krásně se tancovalo. Později  byl sál  plný tančících. Domů jsme šli až  končil poslední kousek. To se říkalo, že jsme vynášeli basu. Tancoval se valčík, polka, mazurka, tango, waltz, foxtrot, swing se v té době už netancoval.
 Dnes  15. 3. 2018 slyším v rozhlase, že jsou kurzy swingu. Že by se vracely normální tance.Dnes se tanci říká „jdi  ode mně,  pojď  ke mně“.
 
Šibřinky. Dozvuky. Maškarní bály.
Mám dojem, že tím končila plesová sezóna. Šibřinky byly vždy pečlivě připravovány, pokaždé měly jiný ráz
. Vzpomíná Irenka, na ráz „Prodaná nevěsta“. Malovali jsme s tatínkem veliké postavy s opery podle malířky Kvěchové., Abychom to stihli, malovali jsme doma na podlaze na balicí papír celou noc. Ráno jsem jela do Kladna do školy
Jednou byl ráz „ V lese“. Připravovali  jsme půlnoční scénu, tanec vil a trpaslíků. Tanec víl jsem nacvičovala s dorostenkami, na hezkou melodii. Nepamatuji si název, z  mulu jsme  ušily  vlající  sukně  a závoj jsme obarvily pastelovými barvami, bylo to hezké. Horší to bylo s tancem trpaslíků. S tatínkem jsme sestavovali tanec na nějakou polku. Tatínek hrál na housle podotýkám,  měli jsme pokoj a kuchyň, kde nás bylo šest lidí.  Skladbu jsme dali dohromady, tatínek jí s žáky nacvičil. Při nácviku se takty odpočítávaly, nebo hrál tatínek nebo já. Vůbec  jsme si neuvědomovali, že se rytmus přizpůsobujeme cvičení. Přišel  den  generálky a nastoupila kapela. Samozřejmě muzikanti vzali polku hezky od podlahy a trpaslíci se mohli  přerazit jak kmitali. Tatínek  se  s  kapelníkem moc dohadoval, nechtěl pochopit, že se polka dá hrát v pomalejším tempu. Všechno dobře  dopadlo a  půlnoční  scéna se líbila.
 
Maškarní bály bylo něco pro ženaté, ti se tam vyblbli. Kdo chtěl tak před půl nocí zmizel. Někdo se  odmaskoval  nebo byl odmaskován. Bývalo to velké překvapení a bylo plno smíchu. Tančilo se opět až do rána.