Vzpomínky Marie Němcové (rozené Procházkové) narozené 21. 3. 1920 v Boskovicích.
Politické dění okolo sebe vnímala se svými vrstevníky stejným způsobem jako my mladí v dnešní době. V jejím okolí se moc poválečné a předválečné období neodrazovalo, a proto se v jejich vzpomínkách nevyskytovalo mnoho násilí a náznaky války. Pouze možná to, že muži, kteří se narodili mezi rokem 1921-24 byli nasazeni do Německa na práci. Marie dnes žije v poklidné obci Letovice.
Už od narození se její život po první světové válce nedal srovnávat s tím dnešním. V domácnosti a rodině vše probíhalo zcela odlišně, měli mnohem více povinností. Pomoc neboli společné budování domácnosti a vztahů v rodině bylo intenzivnější. Co se týče povinností, byla povinná i školní docházka. Školy byly rozdělené podle třídy, oboru a ukončení studia maturitní zkouškou. Nejnižší, naše dnešní základní škola byla rozdělena na obecnou a měšťanskou školu. Obecná byla pouze do 5té třídy a měšťanská do 8mé. Z nichž se mohlo pokračovat dále odborným studiem nebo gymnáziem a reálkou. Odborné studium bylo zaměřené na jednotlivé obory, typu vaření, šití, strojírenství a dalšími. Gymnázia a reálné školy, byly ukončeny maturitní zkouškou. Zaměřovali se spíše na všeobecné vzdělání. Výuka náboženství probíhala už od první třídy na všech školách a německý jazyk se vyučoval až na druhém stupni.
Po skončení školy se většina dětí vracela domů a věnovala nejvíce času své rodině. Neměli čas na nesmysly, museli pracovat a pomáhat jak nejvíce to šlo. To neznamená, že se nevěnovali jiným aktivitám. Chodili do různých kroužků, například do Sokola, dále si četli a navštěvovali kina. Většinou se třídou nebo výjimečně s rodiči. Před každým promítáním byly důležitou částí tzv. týdeníky. Promítnutí krátké ukázky z aktuálního života ve válce. Oslavování činů, výhra němců nad jiným národem, propagace fašismu. Pokud někdo nesouhlasil nebo nechtěl sledovat tyto záběry, byl automaticky zadržen a poslán do pracovního tábora. Nadále navštěvovali koupaliště a pobíhali po venku. Vše mělo svá pravidla, byla přísnější a dodržovala se. Bylo zakázané potulovat se po nocích venku na ulici. Poslouchala se rádia, které obsahově zahrnovala spíše zábavné programy než politiku.
Pokud někdo chtěl mít domácí mazlíčky, záleželo hlavně na financích a prostoru v domácnosti. Nejpopulárnějšími zvířaty byli většinou menší živočichové.
Z celkového rozhovoru s mojí prababičkou mě nejvíce utkvěla v hlavě informace týkající se pojišťovnictví. A to, že výše pojištění se odvíjela od výdělku a postavení v zaměstnání. Když jste byli pojištění, měli jste ihned zajištěné ošetření.
Každý žil svůj život jak nejlépe mohl i přes občasnou nespokojenost.