70. LÉTA - Pestrý život s menším dětmi

Marie Ženatova 3.12.2017

Je dnes první adventní neděle. Už jsem ráno rozsvítila svíčku na adventním věnečku, při obědě byla rozsvícena i u rodiny dcery a teď odpoledne mám čas sedět u počítače a ještě jednou trochu zavzpomínat na život v 70tých letech.

Jak už jsem napsala v minulém příspěvku - na začátku roku 1970 jsme už byli doma tři, v roce 1971 se mi narodil syn a v roce 1973 druhý.

V tomto období jsme stále pilně pracovali a dodělávali menší domek, takže každé odpoledne a soboty jsem trávila čas většinou u míchačky na maltu, při přesívání písku a jiných pomocných pracích spolu s dětmi - manžel byl vyučený zedník.

Jinak byly kolem mne naše děti, často i děti sousedů a bylo nám všem při našich hrách a domácích pracích moc dobře. Totiž chtěla jsem jít na pedagogickou školu - předpoklady by bývaly byly.  Ovšem to, že jsem pocházela z větší zemědělské rodiny a chodila do náboženství mělo za následek, že ačkoliv jsem se výborně učila - ve škole vedla tehdejší "Jiskřičky" - byla má přihláška smetena ze stolu a dostala jsem se po základní škole jen na zemědělské učiliště - to jsem jen odbočila.

Usilovně jsme šetřili, peněz moc nebylo, takže jsem na děti  pletla, šila, přešívala i z mého oblečení, háčkovala - prostě oblékala je velmi levně a celkem hezky - jak můžete vidět na přiložené retro fotografii, kdy jsem byla se svými dvěma prvními dětmi u fotografa - rok 1973.

Protože se později druhý chlapec nedostal do mateřské školy, byl narozen až v říjnu, tak jsem si na izerát vzala na hlídání 15měsíční děvčátko. Protože jsem původní profesí ekonomka, tak jsem si platila při této práci i pojištění.

Když jsem vodila děti do dopolední školky - jinam se nedostali - tak jsem jezdila s kočárkem s malou dívenkou. Kočárku se držely čtyři děti - moji dva synové a dvě děti sousedů - střídali jsme se ve vodění do školky - byla dost vzdálená - takže jeden týden jsem vedla do školky a ze školky čtyři děti, druhé 2 týdne jsem měla volno, nejstarší dcerka už chodila do první třídy.

Protože bude brzy chodit Mikuláš se svým průvodem, tak i já jsem malým dětem od malička dělávala hodného Mikuláše i dětem sousedů. Jak děti odrostly tak i oni se stávali účastníky tohoto mikulášského průvodu. Později jsem dělávala i já Mikulášské besídky - konferovala jsem je jak v našem městě, tak i v nedaleké vesnici a to už jsem si brávala jako pomocníka svoji nejstarší vnučku - ale to už byla 80tá léta, takže to sem ani moc nepatří.

Měla jsem státní zkoušky z psaní strojem - nechtěla jsem ztratit rychlost, pořídila jsem si proto psací stroj Consul a ve volných chvílích psala. A měla jsem hodně zájemců o své služby - bylo hodně vysokoškoláků, kteří potřebovali opisovat ve trojím provedení svoje diplomové práce, dokonce se našli i občas středoškoláci s menším pracemi na opis. Dělávala jsem to ráda, ovšem když byla tehdy chyba, tak se dala odstranit jen a jen opravnými papírky a to už nebylo nejlepší - občas jsem musela přepisovat celou stránku znovu.

Byla jsem velmi levná - brala jsem 3 nebo 4 koruny za stránku podle obtížnosti - bylo to ale dost pro mne náročné, ale byl to přivýdělek.

Také jsem v tomto období měla hodně zájemců o opisy v samizdatu - to jsem opisovala originál plus devět kopií - to bylo úplně nejnáročnější - toto jsem většinou dělávala zdarma. Jednou mi nečekaně přijela návštěva - byl to můj vzdálený příbuzný z okresního města a když viděl v obyváku co píši - se zájmem si to prohlížel. Měla jsem právě něco dopsáno a nachystáno na snášení po deseti hromádkách. Příbuzný se dívá na to co píši a říká mi:
"Víš, že za to co opisuješ můžeš být zavřená...?"
"Musím přiznat, že toto mě vůbec nenapadlo, trochu mne to zarazilo, ale opisovat jsem nepřestala - moje služby využívalo mnoho a mnoho různých lidí a já opisovala jen literaturu, která v té době byla úplně "tabu..."

Takže jak píšete, co v té době jsem snad poslouchala v rozhlase nebo v televizi - neměli jsme ji dlouho a nebyl ani snad čas na poslech. Věnovala jsem se hodně svým malým dětem, chodily k nám na zahradu i děti sousedů - ráda jsem si s nimi hrála a objevovala s nimi jejich krásný  dětský svět. V zimě jsem s nimi jen za našimi chalupami sáńkovala a lyžovala - svah byl hezký, dnes už je zastavěn bytovkami - chodívali jsme bruslit na rybník. V létě občas na koupaliště, měli jsme slepičky, králíky, takže byla starost o zvířata, sušení sena, práce na zahrádce. I menší děti měli svoje malé záhonky, o které se rády staraly.

Také jsem dost času věnovala svým i jiným dětem v kroužku ručních prací i plavání.
Kdyby nepřišlo období nemoci, tak by se dalo říct, že jsem žila v těch letech hodně ve svém tehdy bezpečném světě s dětmi a ten druhý svět , který byl daleko od nás jsme ani tak moc napřed nevnímali - to až daleko později.