Demonstrace 1988-1989

Daniel Walter se narodil v roce 1970. Když v roce 1989 proběhla sametová revoluce, bylo mu devatenáct let. Už od roku 1987 se na gymnáziu s přáteli živě zajímal o společenské dění a informace, které nebyly dostupné v oficiálních médiích. Četli zakázanou literaturu a účastnili se nepovolených demonstrací. Aby doma rodiče neměli strach, říkali, že jedou na víkend ke spolužákovi na chatu. Účast na těchto akcích byla riskantní, hrozilo vyloučení ze školy a nemožnost pokračovat ve studiu na vysoké škole.

V letech 1988 a 1989 se účastnil mnoha ilegálních akcí, jako byla demonstrace v srpnu 1988 při dvacátém výročí invaze Varšavské smlouvy do Československa a říjnová demonstrace na Václavském náměstí. Běhali také třídou Politických vězňů na akci pořádané Společností za veselejší současnost, kde končili na hlavní poště a posílali pohlednice Václavu Havlovi. Byl také na demonstraci proti tunelu ve Stromovce, kde je policie honila po parku. Účastnil se i demonstrace proti nové stokoruně s Gottwaldem, kterou komunistický režim vydal v roce 1988, což bylo považováno za provokaci.

Vzpomíná na demonstraci proti stokoruně, kde se na Můstku sešlo asi sto lidí a křičeli „Nechceme vraha na stovce“. Tehdy ho policie legitimovala, ale nic se mu nestalo. V roce 1989, během lednových událostí, byl na několika akcích, které byly velmi napjaté. Přiznává, že nebyl mezi těmi nejodvážnějšími, kteří by zůstali sedět na zemi, když proti nim běžela policie se psy.

V září 1989 nastoupil na FAMU, kde studoval produkci. V pátek 17. listopadu, kdy proběhla první povolená demonstrace SSM, měli s kolegy poslední přednášku z marxismu-leninismu. Po přednášce se zúčastnili demonstrace, která byla uzavřena policií na Národní třídě. Měl štěstí, že měl koženou bundu, která ho částečně ochránila před ranami obušky. Jeho kamarád, který byl na demonstraci poprvé, však skončil s těžkým otřesem mozku v nemocnici.

Po této demonstraci, která všechny šokovala, se rozhodlo o stávce vysokých škol a divadelníků. Daniel s kolegy hlídali zadní vchod do FAMU, aby tam nevběhli milicionáři. V té době se také šířily různé nepotvrzené zprávy a zvěsti, například o smrti studenta, protože neexistoval internet ani mobilní telefony.

Během těchto událostí také koupili starou škodovku a dělali „spanilé jízdy“ po republice, kde agitovali za změnu režimu, bohužel v odlehlejěích částí země nebyla nálada tak revolucionářská.

Vzpomíná na dobu plnou entuziasmu a revoluční nálady, kdy se neučili a místo toho se angažovali v revolučních aktivitách. Byl to fantastický čas plný nových zážitků. Na Štědrý den hlídali FAMU, kde jim lidé přinášeli jídlo, cigarety a další věci, což bylo vtipné a příjemné. Tento příběh uzavírá slovy, že to bylo stručně vše, co chtěl říci.