Maminky sen stát se pionýrkou

Píši o vzpomínce mé maminky (45 let), která vzpomíná na její snahu se stát pionýrkou, když jí bylo pouhých 8 let.

Píše se rok 1986 a má maminka se vrátila po čtyřletém pobytu v Africe do České republiky, bylo jí v té době 8 let a měla právě nastoupit do třetí třídy v Písku. Když nastoupila do třídy 3.B viděla, jak se většina třídy připravuje na vstup do pionýru, všichni se těšili na různé programy a hry, které byly pro děti připravované. Má maminka se připravovala na den slavnostní přísahy a těšila se až konečně bude jiskřička.

Její babička, která se o ní v tu dobu starala, protože její rodiče se stále nevrátili z Afriky, jí připravila růžovou lněnou košili a netušila, že ta košile pokazí plány mé maminky. Když totiž maminka celá šťastná a natěšená přišla do školní auly na slavnostní přísahu zjistila, že všichni ostatní mají na sobě modrou košili. Když všechny děti ve slavnostním oblečení nastoupily do řady tak maminka byla jediná v růžovém. Bohužel kvůli tomu místní vedoucí pionýra nechal maminku sestoupit ze třetího stupínku v řadě a sednout si mezi diváky. Potom maminka jen smutně pozorovala, jak všechny její spolužáci přísahají, že budou věrní pionýry.

Maminka v té době ale nevěděla, že to není konec světa, protože potom přišli prázdniny a její druhá babička z Jičína jí, její sestře a bratrancům zařídila pionýrský tábor. Maminka babičce psala smutný dopis, že jí bohužel do pionýru nevzali a že tím pádem nikam jet nemůže. Babička jí odepsala ať se ničeho nebojí, že ona vše zařídí. Babička, která byla velice šikovná, a hlavně byla paní učitelka na prvním stupni základní školy jí a ostatním sehnala nové modré pionýrské košile, červený šátek a nepoužité pionýrské průkazky, aby děti mohli vyrazit na pionýrský tábor. Nakonec košili a šátek použily jen jednou, a to na slavnostní nástup. Potom se maminka a její sestra s bratranci pionýrem nemuseli trápit, protože jen bezstarostně celé dny běhali a hráli různé hry.

Další rok se maminka už zkusila místo pionýru Skaut, kde konečně mohla přísahu složit jen místo růžové košile měla na sobě zelenou skautskou košili jako všechny ostatní děti. Potom pár let jezdila na výlety a chodila se svými kamarády do skautského oddílu v Písku. Nakonec to, co se jí zdálo být tragédií, taková tragédie nebyla a možná to bylo ještě lepší.