Z povinnosti zábava tancem

Na první máj roku 1983 v Brně se moje mamka mimořádně těšila. Každý rok se 1. května slavil Svátek práce velkolepými oslavami formou prvomájového průvodu. Všechny předchozí první máje probíhaly klasicky a stereotypně, ale tento byl pro mamku výjimečný. Tentokrát nešla se svojí školou, ale poprvé s tanečním klubem. Zúčastnit se bylo povinné již od útlého dětství. Od první třídy se tehdy musely všechny děti povinně účastnit se svojí třídou. Pracující lidé šli se svými kolegy za účelem reprezentovat svůj podnik či organizaci, kde pracovali.

Šlo se v řadách a skandovalo se například: „První máj, první máj, první máj, …!“. Ti, kteří měli štěstí mohli jít se svým sportovním klubem nebo uměleckým souborem. A to se poštěstilo mojí mamce, která šla právě v roce 1983 s tanečním klubem. Místo civilního oblečení šla v latinskoamerických šatech. Slavnostnímu dni přálo i počasí. Svítilo slunce a bylo příjemné jarní počasí. Členové tanečního klubu měli sraz v tanečním klubu na Jánské ve středu města. Dívky se nalíčily výrazně jako na taneční soutěž. Všichni se převlékli do tanečních oděvů a společně vyrazili na seřadiště k prvomájovému průvodu. Klub, ve kterém mamka tančila měl také za úkol vystupovat před tribunou. Tančili sice jen českou polku, ale přesto to byla zábava. Už jen to, že šli po městě v tanečních šatech v tehdejší poměrně konzervativní době, byl pro ně sám osobě adrenalin.

Bylo to velmi zábavné tancovat po tramvajových kolejích za potlesku přihlížejícího davu. Největší snahu museli vyvinout před tribunou plnou politických představitelů města Brna. Tribuna tehdy byla umístěna na rohu křižovatky ulice Lidické a Pionýrské.

Z amplionu hrála převážně pochodová hudba. Mezitím do hudby hlasatel komentoval, kdo zrovna prochází a představuje se před tribunou. Svoje umění předváděly různé umělecké soubory a sportovní kluby podle zaměření. Ostatní jen procházeli, mávali mávátky a nesly transparenty vyjadřující ideály normalizační doby. V čele každé organizace byl nesen viditelný transparent s konkrétním názvem například školy či klubu. Velké zastoupení v průvodu měla Československá lidová armáda ve slavnostních uniformách v čele s vojenskou kapelou.

Mamka velmi ráda vzpomíná na tyto světlé okamžiky tehdejší normalizační doby. Díky tanci prožila svá středoškolská léta poměrně pestře a zajímavě. Normalizační doba naštěstí podporovala zájmové činnosti jako kvalitní využití volného času po škole nebo po práci.