Příběh mého dědy

Já: Řekni mi něco o neobvyklém zážitku, který se ti stal, když jsi byl malý?
Děda: Jednoho dne jsem se vracel ze školy a na naší ulici, kousek od mého domu, jsem uviděl, jak pobíhá prase. Když jsem se zeptal rodičů, tak jsem zjistil, že oprovdu uteklo nám.

Já: Víš, proč vám to prase uteklo?
Děda: Ona totiž měla být zabijačka. Pán co nám měl prase zabít, otevřel chlívek a prase zřejmě využilo své příležitosti a vyběhlo z chlívku k nám na dvorek. Naneštěstí byly otevřené i vrata a prase tedy zamířilo přímo na ulici.

Já: Jak jste ho chytali?
Děda: Nejdříve jsme se ho snažili prostě chytit, ale to se nám moc nedařilo. Ono se to nezdá, ale takové prase umí být opravdu hodně rychlé. Pak jsme se ho snažili zahnat do kouta na rohu ulice, ale také neúspěšně. Nakonec se nám ho podařilo zahnat zpátky k nám na dvorek a zavřít zpět do chlívku.

Já: Kolik lidí ho tak nahánělo?
Děda: Já, můj starší bratr, rodiče, babička s dědou a potom nám dokonce pomohli i sousedi. Celkem nás mohlo být tak 10.

Já: Jak dlouho vám to tak trvalo?
Děda: Docela dlouho. Tak dvě až tři hodiny.

Já: Kolik ti tak mohlo v té době být?
Děda: Nepamatuji si to úplně přesně, ale myslím, že tak jedenáct nebo dvanáct.

Já: Vyhnulo se prase svému osudu.
Děda: Ne nevyhnulo. Na druhý pokus nám už neuteklo.

Já: Odvděčili jste se nějak sousedům za pomoc?
Děda: Jasně, pozvali jsme je na zabijačku. Všichni jsme si pochutnali a já jsem si navíc užil hromadu srandy s Karlem a Zdeňkem, mými dobrými kamarády.