Chtěl bych mladé generaci předal vzpomínku seniora, zkušenosti a svůj pohled na svět. Tak zní dědečkova slova. Tento rozhovor mapuje život prostého občana a jeho pocity o historickým momentech, co se během jeho života udály.
Jak bys shrnul své dětství?
Vzhledem k tomu, že jsem již v důchodovém věku, prožil jsem celkem zajímavý život plný politických a hospodářských změn. Narodil jsem se v roce 1955, tedy za totalitního režimu. Ekonomická situace naší rodiny, tak jako drtivé většiny všech pracujících, byla z dnešního pohledu nižší, přesto jsme měli jsme pěkné dětství. Tehdy za komunistického režimu se žilo daleko skromněji. Neměli jsme PC, tablety, telefony a jiné dnes již samozřejmé věci. To nám dětem však vůbec nevadilo a většinu času jsme strávili venku s kamarády na čerstvém vzduchu. Na dovolenou jsme s rodiči jezdili po naší krásné vlasti, k moři do Bulharska nebo do Rumunska.
Jak jsi fungoval po studiu?
Po absolvování školy a tehdy ještě povinné vojenské služby jsem nastoupil do zaměstnání ve velkém brněnském strojírenském podniku. Tehdejší platy ve srovnání s těmi nynějšími byly velmi nízké. Ovšem na druhou stranu výdaje za bydlení, energie, potraviny, oblečení a vše ostatní byly také podstatně nižší. Žili jsme skromně a na větší výdaje, například na auto nebo zařízení domácnosti jsme dlouho šetřili. Jako většina mladých té doby jsme snili o vyšší životní úrovni. Západním zboží bylo možné sehnat pouze v Tuzexu. Při sledování zahraničních filmů jsme obdivovali jejich vyspělejší spotřební zboží, modernější oblečení a přáli si, aby obchody plné zboží byly co nejdříve i u nás. Do západních zemí jsem se před rokem 1989 nedostal. Tehdejší režim to neumožňoval a nebylo to možné ani z finančních důvodů.
Jak jsi tehdy prožíval sametovou revoluci?
Nebyl jsem členem komunistické strany, a proto jsem nemohl zastávat významnější pracovní pozici. O to více jsme s nadějí a očekáváním vítali změnu politického režimu v roce 1989. Chodili jsme na náměstí, cinkali klíči a těšili se na lepší zítřky. Žili jsme v naději, že naše životní úroveň se vyrovná nebo alespoň přiblíží životní úrovni západních zemí. Vítali jsme kupónovou privatizaci, možnost stát se akcionáři našich podniků, mít vliv na jejich chod, podílet se na zisku. Sám jsem začal kromě zaměstnání podnikat na živnostenský list. Ne všechna naše očekávání však byla naplněna. Namísto skvělých vyhlídek jsme byli svědky krachů podniků, lidé byli propouštěni ze zaměstnání. Když se objevili první nezaměstnaní a následně bezdomovci, byli jsme zděšeni. Takový zvrat společenského dění byl nepříjemným překvapením.
Jak se stavíš ty, jakožto prostý občan, k rozpadu Československa?
Další nepochopitelný šok přišel s rozpadem Československa. Před pár lety by něco takového bylo nemyslitelné. V době, kdy se oba německé státy sjednotili, naše malá země se naopak rozdělila. Nejhorší na celé záležitosti byl ovšem fakt, že o tak zásadním kroku rozhodlo několik politiků, aniž by se zeptali na názory svých občanů. Stejně tak se na názory občanů nikdo nezeptal ani v případě vstoupení naší země do NATO. Další deprimující skutečností je fakt, že spousta našich firem byla rozprodána do zahraničí. Podniky, které vybudovali naši předkové nenávratně zmizely. A nejenom podniky, ale i banky a další instituce. Výsledkem těchto činů je každoroční odliv obrovských finančních prostředků do zahraničí. Tyto finance potom státu chybí na chod, investice a výstavbu.
Kolem celého našeho města jsou rozsáhlá sídliště, která byla všechna postavena za minulého režimu. Proto se pozastavuji nad tím, jak sdělovací prostředky a někteří lidé neobjektivně hodnotí minulou dobu. Nespravedlivě tvrdí, že vše bylo tehdy jen špatné, a naopak nyní je vše jen správné. Jsem překvapen, jak mnoho příspěvků o historii, je zaměřených tendenčně. Jednostranné verdikty nepovažuji za seriózní. Je třeba objektivně posuzovat klady i zápory, protože život není jen černý nebo bílý, ale má mnoho barev. Dříve sice nebylo některé zboží, na banány se stála fronta, ale zase nebyli nezaměstnaní, bezdomovci a fronty před úřady práce.
Jak bys tedy tyto události zhodnotil?
Závěrem asi shrnu, že očekávání generace dnešních seniorů byla značná, realita však zůstala hodně za očekáváním. Dříve zaměstnanci pracovali v našich firmách a vytvořený zisk byl použit pro rozvoj státu. V současné době zaměstnanci vytvářejí zisk pro zahraniční vlastníky. Z pohledu řadového zaměstnance na porovnání běžného života pracujících v tehdejším a současném režimu zásadní rozdíl nevidím. Co mně vadí, je snaha o přepisování historie.
K úplnému závěru – přeji si, aby mladé generaci byl podáván objektivní, nezkreslený pohled na naši minulost.