Vzpomínky na srpen 1968

V roce 1968, pracoval můj dědeček v Olší v uranovém dole Rudý říjen jako horník . 21.srpna tohoto roku byla v podniku vyhlášena stávka. V tento den překročila vojska Varšavské smlouvy hranice Československa. Celý důl se zavřel a kdo chtěl pracovat, musel jít na jiné pracoviště. Po celou dobu stávky, která nakonec trvala 3 týdny, si dědeček pamatuje na hesla, která byla v té době všude. Byly jimi pokresleny zdi domů, dokonce si vzpomíná, že jimi byla pomalována celá zeď klášteru Porta coeli. Hesla jako “ani kilo uranu, sovětskému buranu”, “jdi domů Ivane, čeká tě Nataša”, nebo “za Dubčekem stojíme, mlíko dětem vozíme”, byla tedy v té době velmi rozšířena. Na první heslo si dědeček pamatuje nejvíce, protože dobře věděl, že uran, který těžil, se posílá do Ruska. Dědeček pak už jen vzpomíná, že po třech týdnech už tady byla normalizace. Sice pak podotýká, že ve velkých městech bylo celé toto dění více dramatické, ale jak je vidno, ani venkovu se tyto události také nevyhly. Nakonec se všichni museli vrátit zpět do práce a vůdci těchto stávek byly posláni do vězení. Tito vůdci také museli vydat prohlášení, že byly pomýlení, když celou stávku organizovali. V listopadu téhož roku si dědeček vzal babičku a založili spolu tak rodinu.