Život ve škole mého dědy a jeho bratra
Iva Breineková
2.12.2024
Můj děda se narodil 15. února roku 1952 a jeho bratr Petr se narodil 3. července 1943. Oba dva strávili své dětství v Brně v Žabovřeskách a nikdo z jejich rodiny nebyl členem KSČ.
Ahoj dědo, jaké máš vzpomínky na základní školu?
Chodil jsem na ZDŠ (základní devítiletá škola) Sirotkova, neměli jsme to s bratrem do školy daleko. Pořád si pamatuji, že nás bylo ve třídě kolem 30 dětí, měli jsme kalamáře na stolech, museli jsem nosit červený pionýrský šátek, ale ten jen asi do 5. nebo 6. třídy. Hodně jsme se učili o Sovětském svazu, ale narozdíl od bratra už jsme neměli předmět náboženství, protože nechali všechny kněze zatknout. Také jsme měli ruční práce, k tomu patřily hlavně práce na školním pozemku, jako například sázení mrkve a plení záhonů, holky měly vaření. Jídlo jsme si od nich ale nebrali, protože se nedalo jíst. Často jsme měli fyzické tresty, nejlehčí trest byl, když po tobě soudruh učitel hodil mokrou houbu, k těm nejtvrdším patřila rákoska. Byl jsem takový třídní průměr, moc jsem se neučil, z čestiny jsem měl dvojky, ze zpěvu taky a z těch ručních prací taky. Mívali jsme taky často uhelné prázdniny, byly dlouhé zhruba 5 až 6 týdnů.
A co střední a vysoká škola?
No, proces, aby tě přijali na nějakou střední školu, byl složitý, musela ses dobře učit, abys měla dobré předpoklady. Já se sice celkem dobře učil, ale nebyli jsme komunisti, což strašně všechno komplikovalo. Protože když jsi nebyla komunista, bylo to jako bys byla člověk druhé kategorie. Pamatuju si, jak mi moje třídní řekla, že můžu pokračovat, ale že nemám ty předpoklady. Nakonec mě přijali v roce 1967 na SVVŠ (střední všeobecně vzdělávací škola) Koněvova. Teď se to jmenje Gymnázium Vídeňská. Byla to náročná škola, ale díky ní jsem se dostal na na dobrou vysokou školu. Na vysokou jsem chodil na přírodovědeckou fakultu UJEP (Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita). Chodil jsem na odbornou chemii, ale nemohl jsem po dokončení studia zůstat, protože jsem byl nestaník, a tak mě čekala vojna.
A jak ses měl na základní škole ty, strejdo?
Já jsem chodil na ZDŠ Šeránkova, bylo to blízko Sirotkové. Tenkrát to ale byly dvě školy, teď jsou to sice pořád dvě školy, ale jsou spojené. Tehdy jsme se jestě učili o náboženství, taky jsme měli ruční práce, stejně jako fyzické tresty. Museli jsme nosit ty červené pionýrské šátky celých osm let. Pamatuju si, že mi jednou někdo přivezl z Německa modrý šátek a mě se strašně tak líbil, že jsem si ho jednou vzal do školy. Viděli mě ale učitelé a hned jsem měl problém. Taky si pořád pamatuji na jméno mé třídní učitelky, trhala nám totiž zuby. Vždycky když přišla do třídy, tak se na nás podívala a pak si vybrala někoho, komu se kýval zub, vzala si kapesník a pak škubla. Sice to hodně bolelo, ale dostávali jsme za to bonbony. Uhelné prázdniny jsme také mívali, kalamáře na stolech, ale byla po válce bída, takže jsme si každý nosil mléko a paní učitelky nám ho ohřívaly. Povinná školní docházka byla tehdy osm let.
Co střední a vysoká?
Na střední jsem chodil na 11 letou střední školu Tábor v Žabovřeskách a na vysokou školu jsem chodil na stejnou jako brácha, na přírodovědeckou fakultu UJEP.