Život v 2. pol. 20. st. optikou běžného dne mojí babičky

Rád bych se s Vámi podělil o běžný den a život dospělého člověka žijícího ve 2. pol. 20. stol. očima mojí babičky Evy. Babička v té době žila v bytě v Brně v Králově poli. Byt tehdy koupila poněkud levně okolo 11 000 Kčs. Vybavuje si, že stát tehdy nabízel i novomanželskou půjčkou s nulovým úrokem. Babička a její manžel Jarek se však brzo rozvedli, a tak žila jen s její malou dcerkou Irenou, mojí mámou.

Běžně ve všední den, dokonce i na část soboty, vstávala v 6h ráno a jela přes celé Brno 45 minut MHD až do Vinohrad do práce. Pracovala jako zásobovačka pro výrobu rozvaděčů. V dnešní době není výjimkou střídat povolání či pracovat úplně jinak, než na co jsme studovali, to tehdy však obvykle neplatilo. Na tuto práci se jako učeň vyučila a dělala jí cely svůj pracovní život. V popisu její práce bylo shánět a objednávat součástky pro rozvod elektrické energie jako například jističe, vodiče, dežony ale i barvy a plechy. Součástek bylo málo a bylo těžší se k nim dostat, babička připouští že podíl na tomto nedostatku mohla mít tehdejší plánovaná ekonomika. Zas tak velkým problémem to ale přece jen nebylo, situace se řešila přeprodáváním materiálů mezi konkurenčními firmami. Většinou s přirážkou okolo 2 %.

Ve 3 hodiny odpoledne babičce skončila směna, a tak buď jela domů nebo nakoupit. Od každé potraviny se prodával pouze jeden druh na rozdíl od dnešního nepřeberného množství produktů na výběr. Některých tehdy „luxusnějších“ potravin nebylo moc k dostání. To platilo například pro lepší dražší maso a některé ovoce, jako třeba mandarinky a banány. Takové zboží, takzvané podpultovky, si z větší části nechávali prodejci pro sebe a prodávali jej či darovali své rodině a známým. Babička vzpomíná, jak tehdy bylo nahlíženo například na bůček jako nekvalitní maso, přičemž dnes je prodáván cenově podobně jako kuřecí stehna. Měla také dojem, že tehdejší potraviny byly kvalitnější, i když samozřejmě uznává že rozhodně není potravinový expert.

Poté co se Babička vrátila domů většinou trochu pouklízela a pak se dala připravovat večeři. Večeřeli většinou studené nevařené jídlo, například obložený chleba a čaj. Teplé jídlo měla babička každý den v práci v závodní jídelně a vařila o víkendech.

Po večeři si rodina sedla před spaním k televizi. Televize byla tehdy černobílá, hodně poruchová a bylo horší sehnat opraváře, ale svůj účel plnila dostačujíce. V nabídce byly pouze dva programy s pořady vytvořenými pouze v socialistickém bloku. Babička zmiňuje její oblíbené kabaretní vtipné pořady, kde se občas objevovala i nenápadná jemná kritika režimu. Dalším populárním pořadem bylo 30. případů majora Zemana, seriál, který měl naopak silné propagandistické prvky. Seriál sledoval příslušníka SNB jak kontroluje hranice či řeší krádeže v JZD a další případy. Dnes už víme, že většina epizod sice byla podle skutečných událostí, ale často dost pozměněných, aby vyhovovali propagandě.

Toto jsou tedy vzpomínky mé babičky. Každá doba má svá negativa a pozitiva, ale myslím, že můžeme být velice rádi za poměry v kterých žijeme dnes. Také je dobré se poučit a vzdělávat se o tom, jak to bylo dříve, ať to tak zůstane. Děkuji babičko za tvoje vyprávění.