Rosení 12/2015 - měsíčník Centra RoSa

Zeptali jsme se našich rezidentů:
Jaké byly Vaše NEJ Vánoce?
 
Nejkrásnější, nejvýraznější, nejsilnější vánoční zážitek či dárek:
 
Byli jsme ve Švýcarsku v Sankt Gallen, napadl čerstvý sníh a šli jsme na půlnoční
do kostela, který byl osvícen a všechny hroby měly svíčky a všechno bylo ozářeno.
A k tomu pod horami hráli muzikanti na lesní rohy Tichou noc. Tak to byl krásný moment  takového - míru ve světě!
 
XXX

Když mé dceři byly dva roky, tak jsme jí koupili kočárek s panenkou. A já ji dodneška vidím, jak ťapká pod stromeček k tomu kočárku, chytne ho, dívá se po nás naprosto nevěřícně, kouká do kočárku... a potom nás úplně přestala vnímat. Dva dny s námi pak vůbec nemluvila a žila si ve svém světě. To byl, myslím, největší zážitek.
 
XXX
 
Nezapomenutelné Vánoce jsou, když byly děti malé. Čekají dárečky, ale nejsou si jisté, jestli si je zaslouží. Rozzářené dětské oči! To člověku z paměti nikdy nevymizí!
 
XXX 

Vzpomínám si na jedny Vánoce po tom, co mi umřel tatínek. Já mám o pět let staršího bratra a ten mi koupil polobotky - maďary se tomu tenkrát říkalo. To byly takový bufy, takový huculský boty, který se hodí tak maximálně, když jdete do lesa nebo na pole.
Vždyť já si přála střevíčky do tanečních!
Ale nechtěla jsem bratrovi zkazit radost, tak jsem se musela jako radovat, ale nelíbilo
se mi to strašně a srdce mi plakalo. To byl silnej zážitek.
 
XXX 

Mám tři děti. Syn byl nejmladší a hrozně věřil na Ježíška a byla ta doba - Dědy Mráze...
Když dostal dárky a rozbalil je, byl tak šťastnej!  A manžel říká: “Teď děti, musíte poděkovat, že jste dostaly dárečky.” Tak syn vletěl do otevřeného okna a řval radostně
na celou ulici: “Pane soudruhu Dědo Mrázi, prosím tě, vrať se! Já ti chci poděkovat! Ty seš tak hodnej!”
 
XXX

Já Vánoce nesnáším. Každý rok mě nutili jíst kapra a tak mi to znechutili, že mě pak ani ty dárky nebavily.

XXX
 
Pro mne nejkrásnější Vánoce byly po rozvodu. To byla taková úleva! Užívala jsem si je spolu se synem. Takový klid a svoboda!
 
XXX

Strašně jsem chtěla vidět zlaté prasátko. A maminčini bratři, kteří byli jen o trochu starší než já (maminka byla ze sedmi dětí), mi slíbili, že když budu hodná, tak ho uvidím.  Posadili mě na křeslo, nahodili mi na hlavu staré dědečkovo sako, vytáhli ten rukáv a... nalili mi tam vodu.
 
XXX

Já jsem měla vetšinu Vánoc velmi hezkých. Některé zas velmi smutné. Ale nejkrásnějším dárkem byl rok co rok stoh knížek pod stromečkem.
Už jako malá - v šesti letech - jsem si přála Staré pověsti české. A pak jsem je od svého strýce skutečně dostala. Spolu s Ferdou Mravencem a řadou dalších knih.

XXX

Já měla manžela doktora a Vánoce jsme trávili pokaždé v jiné zemi. I když jsme neměli stromeček, vždycky jsme sehnali nějakou větev, kterou jsme si ozdobili.